Jan 2:1-12
Připadá mi pravděpodobné, že to, jak jsem příběh o svatbě v Káně převyprávěl před třemi roky, je jeho původní význam. Podstatou toho příběhu je, že když lid není připraven poslouchat slovo Boží, Ježíš jej zaujme jinak. V tomto případě vínem. Ta věc je zajímavá i v naší době: Také my se nacházíme v situaci, kdy lidé nejsou připraveni z našich úst poslouchat slovo Boží. Nezbývá, než se rozhlédnout kolem a zjistit, co dnes lidem schází, a vybrat si z toho něco, co jim – jako církev – jsme schopni nabídnout. Na první pohled se zdá, že lidé mají dnes všechno (aspoň tady, na Západě). Ale skutečnost taková není. Jsou věci, které církevní tradice má a které lidem dnes chybí víc než kdykoli dříve.
První věcí, která mě napadá, je ticho. Ticho je nedostatková komodita a jen málo lidí s ním umí pracovat. V církvi má práce s tichem velkou tradici, v mnišských řádech nejvíc. Pomáhat lidem, aby se naučili konfrontovat ticho, je navíc jedna z věcí, které jim mohou pomoci slyšet hlas Boží. Tichý byl i sám Ježíš (a k tomu pokorný srdcem). Toto bohatství církve je dnes jen málo vynášeno na povrch.
Druhá věc, která trápí mnoho lidí, je strach ze samoty. Přitom církev má velkou tradici budování společenství různého druhu. Mnohdy jsou to staří a nemocní, kdo se na jedné straně bojí samoty a na druhé straně toho, aby nebyli na obtíž, ale jsou to i další lidé: Rozvedení, opuštění, přistěhovalci, matky s malými dětmi: Ti všichni v naší (dost uzavřené) společnosti mívají důvod cítit se sami, nebo na hranici samoty. Budovat jejich společenství nestojí příliš peněz. Mnohdy by se k tomu našla příležitost. Zajímavé je, že někdy na duchovních obnovách lidé mají problém být zticha. To ukazuje, že společenství mnoha lidem dnes chybí ještě více než ticho.
Třetí věcí je potřeba pracovat pro svého Boha. Jako problém vidím to, že církevní stavby jsou často chráněny památkovým úřadem a pomoc dobrovolníků při jejich proměně v použitelný objekt je pak problematická. Ale ta věc je důležitá. Vzpomeňme na svatého Františka, jehož obrácení začalo opravou kostela svatého Damiána nedaleko Assisi. Také dnes by řadě lidí prospělo, kdyby mohli (nejspíš pod něčím vedením) pracovat pro své společenství. Na stavbě nebo rekonstrukci klubovny nebo jiné společné budovy se mládež může naučit mnoho věcí pro svůj život, které se jinak nedozví. Věřím, že v církvi by se pro to mohlo najít dost příležitostí, když dnes je díky desetiletím komunizmu mnoho objektů v troskách. Je třeba využít deviz, které máme.
Možná mi řeknete Když jsi tak chytrý, dělej to sám. Vím, že sám dělám málo, ale vidím jako svou povinnost uvést pár příkladů, které tuším. Ježíš se nezdráhal namísto Božího slova dát opilcům na svatbě to, co jim zrovna chybělo. Jeho učedníci pak v něho uvěřili. Možná uvěří i v nás, když budeme dělat to, co každý z nás vnímáme jako potřebné.
