Jan 3:14-21
V předchozí části rozmluvy s Nikodémem (která není součástí dnešního čtení) se diskutuje o věcech z Ježíšova učení, které v zákonickém, přísně logickém systému nemají místo. Podle Nikodéma by si Ježíš tedy – při vší uctivosti – neměl být tak jistý tím, že má pravdu. Nikodém zde poměřuje Ježíšovo učení tradicionalistickými měřítky. Ježíš ovšem na svém učení trvá.
Ve dnešní části rozhovoru podle mne Nikodém nejspíš přichází s myšlenkou, že Ježíš by mohl v ústraní vést svůj modlitební život a učit své žáky, ale nemusel by veřejně kritizovat přístup a praktiky (náboženského) establishmentu. Ale Ježíš vysvětluje, že kázání v ústraní není pro pravdu dobré: Jako Mojžíš vystavil na odiv hříchy (symbolizované hadem) a tím umožnil národu, aby překonal jejich jedovatou moc, tak také Ježíš považuje za správné chyby tradičního učení veřejně ukazovat. Tím lidem pomůže, aby byli spaseni. Pro víru není tak podstatný logický systém jako to, že Bůh k nám přistupuje s láskou. Nikodém mluví za ty, kdo chtějí ticho a tmu, aby jejich špatné skutky (nebo také povrchnost jejich učení) nebyly vidět. Před takovou společností jej Ježíš varuje. Zřejmě to přineslo plody, protože na konci Ježíšovy cesty to prý byl Nikodém, kdo mu přenechal místo ve skalní hrobce.
Zajímavá je pasáž, podle které Bůh svého syna neposlal, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Přeložit starořecké slovo κρίνῃ jako odsoudit rozhodně je jedna z možností, ale není jediná. Také bychom mohli říci oddělit nebo odloučit se, případně vybrat další z možných významů. Nerad změny v překladu Písma navrhuji, ale v tomto místě je zažitý způsob překladu viditelně sporný: Jak si představit, že se ti lidé sami odsoudí? Spíše si myslím, že ve dnešním čtení Ježíš nepřišel milovníky starých pořádků oddělit od synovství Božího, že se oddělili sami. Slovo soud bych pak nejspíš nahradil slovem rozhodnutí. Opravená část českého textu z dnešního úryvku by tedy zněla:
Bůh přece neposlal svého syna na svět proto, aby ho od sebe oddělil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo věří v syna, není od otce oddělen. Kdo nevěří, už se sám oddělil, protože neuvěřil ve slávu jednorozeného syna Božího. Jejich rozhodnutí pak spočívalo v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo…
Vlastně si nemyslím, že by se takovým zásahem nějak moc změnil význam textu.