Dobro a zlo

Na počátku knihy Genesis můžeme sledovat, jak Bůh stvořil svět v sedmi dnech. Dnes asi (aspoň v Evropě) všichni souhlasí s tím, že těch sedm dnů je potřeba brát obrazně. Sedmička je v Bibli číslo plnosti, a kdyby Bůh doopravdy tvořil dobré věci sedm dní, stvořil by plnost dobra: Stvořil by všechno myslitelné dobro a nezbylo by nic nedokonalého. Takovou věc ale Bible nepíše. Podle Bible Bůh tvořil ty dobré věci jenom šest dní – a šestý den stvořil člověka k obrazu svému – a hle, bylo to velmi dobré. Věci sedmého dne ovšem zůstaly nestvořené, některé dobro na svého tvůrce stále ještě čeká. Když chybí dobro, vnímáme to jako zlo. Do tohoto světa Bůh člověka postavil.

Jestliže Bůh v tomto příběhu stále tvoří dobré věci, a jestliže člověka stvořil ke svému obrazu, tak nelze dojít k jinému závěru než k tomu, že člověk je také povolán k tomu, aby tvořil dobré věci.

To povolání člověka si představuji tak, jako když maminka dělá na pekáč koláče a dcerka ji při tom pozoruje. Maminka udělá šest krásných kulatých koláčů a ještě jí jeden kousek těsta zbývá. Obrátí se na dcerku a řekne: A teď ty – chceš to také zkusit? A dcerka vezme ten poslední kousek těsta a nemotornýma ručkama se snaží také vykouzlit něco kulatého. Asi už tušíte, že ten koláček nebude tak krásný jako ty, které dělala její maminka. Ale věřím, pevně věřím tomu, že až přijde Otec a uvidí její dílo, radostně zvolá: Takový krásný koláček jsi udělala? Ten bude pro mne, abych se potěšil, jak škovnou mám dceru…

Biblická zpráva naznačuje, že zlo, které vidíme kolem sebe, je příležitostí ke konání dobra. Zlo kolem nás má velký vztah k našemu smyslu života: Je to pozvání k tomu, abychom konali dobro tak, jak jej konal (a leckdy i dnes koná) sám Bůh. Možná i proto jsou lidé tak přitahováni zprávami televize Nova, kde se tolik dozvědí o živelních pohromách, nemocech a různých hrůzných činech. To nejsou věci, které by nás měly deprimovat. Jsou to místa, kde chybí dobro – a to dobro tam máme přinést my, alespoň někam, alespoň trošku. Můžeme věřit, že to dobro nakonec spočine v rukou našeho Otce.

Zdá se, že během staletí lidé pozapomněli, že zlo jim Bůh ponechal jako pískoviště, na němž už na zemi mohou zakusit, jaké to je být obrazem Božím. Bojí se špinit si ruce od těsta, odvrátí tvář a řeknou: Maminka je zlá – měla těsto na sedm koláčků a udělala jich jenom šest…

V tomto okamžiku, kdy člověk odvrací svou tvář od Boha, přichází Kristus a vstupuje do přímého kontaktu se zlem tváří v tvář. Hladový čelí pokušení na poušti, jde za svým povoláním a těsně před mučednickou smrtí, po poslední večeři, shrnuje (v Janově evangeliu) hlavní principy víry. Poslední slova před závěrečnou modlitbou jsou: To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět. Jsem přesvědčen o tom, že Ježíš nepřišel svou smrtí usmířit rozzlobeného Boha s jeho lidem. Spíše přišel, aby usmířil rozzlobené lidi s jejich Bohem.

A tak i my máme následovat Krista. Jen málokdo z nás dokáže říci chromému „vstaň a choď“, naše ruce jsou neobratné a koláčky šišaté. Ale věřím, pevně věřím, že Otec i na nás pohlíží s radostí.

Reklamy
Napsat komentář

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: