2014-11-02: Cokoli jste učinili jednomu z těchto, mně jste učinili

Mt 25,31-46

Ježíš nám předkládá příklady celé řady dobrých skutků a chválí nás, pokud je budeme činit. Určitě je pravda, že Bůh má rád, když dobře činíme jeho „maličkým“, protože i k nim cítí lásku, stejnou jako k nám. Především nám ale na tomto obraze ukazuje, jaký vztah k Bohu máme hledat, o jaký vztah k Bohu máme usilovat. Člověk je obrazem Božím a proto je velmi cenný. Ale samotným vztahem k člověku své pozemské putování nemůžeme naplnit: Jako největší ze všech přikázání nám Ježíš ukládá milovat Boha – a dnes vlastně trochu více rozvádí přikázání tomuto velmi podobné. Kdo nemiluje bližního, kterého vidí, těžko může říci, že miluje Boha, kterého nevidí. Ale v těchto našich bližních naše pozemské putování nemá svůj konečný cíl. Ten je tam, kde nás očekává soudce shovávavý a milosrdný. Takovým na nás bude tehdy, budeme-li jej milovat.

Reklamy

Věřím v Ducha Svatého…

Zeptáte-li se teologa, co si máte představit, když se řekne „Duch Svatý“, pravděpodobně začne vysvětlovat věci, které mu připadají nejjednodušší: Jedná se o jednu ze tří osob Božích, dává nám sedmero darů (děti se je v náboženství naučí jako básničku). Možná přidá i další pravdy, které tvoří v křesťanském učení jakousi pevnou kostru – poté, co byly vytrženy z poetických a hluboce duchovních spisů starověkých autorů. Bez znalosti původních děl člověk z těchto pouček chytrý není.

Myslím si, že zásadní výpověď o Duchu Svatém nám dává Ježíšův výrok v Janově evangeliu (Jan 3:8): Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.Chceme-li čerpat z darů Ducha Svatého, musí naše srdce být velmi otevřené a nedržet se jako klíště představ, jaké v dětské mysli rozkvétají, když katechetka předčítá spasitelné pravdy. Čteme-li Bibli, je třeba být připraven na to, že řada věcí nebude v souladu s učením „církve“ – či spíše s učením takovým, jaké jsme si je nezkušeně představovali ve věku základní školy (nebo při čtení časopisu Te Deum☺). Duch vane kam chce. Duch Svatý je duch svobody, duch nového narození.

Jsem přesvědčen, že svoboda srdce je jednou z hlavních podmínek toho, abychom mohli přijmout radostné poselství křesťanství. Na druhou stranu, na svobodu nesmíme hledět jako na jedinou hodnotu. K veliké svobodě srdce, ke které Ježíš vyzývá Nikodéma ve třetí kapitole Janova evangelia, je potřeba přidat alespoň jedno přikázání: Miluj svého bližního jako sám sebe. Existuje také Desatero a při hledání pravdy je potřeba mít je na paměti. Myslím si ostatně, že když Ježíš v rozmluvě s Nikodémem mluví o zrození z vody, má na mysli právě čistotu úmyslů člověka, jak vyplývá ze zmíněných přikázání. Má to být ovšem poslušnost snadná, břemeno, které netíží – a rozlišit osvobozující přikázání Boží od kulturního nánosu tisícileté tradice se někdy nedaří ani vzdělaným teologům.

2014-10-26: Miluj svého bližního

Mat. 22,34-40

K tak často citovanému úryvku Písma nemá amatérský teolog povinnost cokoli dodávat, vše bylo řečeno – a vesměs správně. Dodám jen jediné: Mám-li mít správně rád svého bližního, potřebuji také mít správně rád sám sebe. Je smutné, jak často se ve starší generaci na tuto věc zapomínalo či nehledělo. Na to si dávejmě pozor.

2014-10-19: Co je Boží, dejte Bohu

Mat. 22:15-21

Všichni znáte ten hnusný pocit, když vás kousne komár jen proto, aby z vaší krve nadělal vajíčka a mohlo se líhnout mnoho dalších komárů. A v okupovaném Izraeli byla situace mnohem horší: lidé platili císaři daň, aby mohl vydržovat vojáky, a ti vojáci udržovali bezbožné vládce, jejichž pohrdání Božím národem stálo mnoho židovských životů. I život Jana Křtitele. Otázka, zda pravověrný žid má platit výkupné – či daně – pohanům měla Ježíše dostat do úzkých: Odpoví-li ano, zklame své následovníky. Odpoví-li ne, bude po právu zatčen policií. Nelze si nevšimnout, že Ježíš odpovídá ano. Nicméně činí to větou, která zároveň situaci vysvětluje a přesouvá Černého Petra na stranu protivníků.

Odpověď Ano je věc, které se amatérský teolog nemůže vyhnout. Platit své vlastní katy je jedna věc, a platit katy vyvoleného národa je věc další. Přesto zde Ježíš své Ano říká. Mělo by to být povzbuzením pro ty z nás, kdo bychom rádi bojovali proti zlu kolem sebe a nenacházíme zbraně. A mnohdy se jedná i o zlo v nás, proti kterému nám zbraň zoufale chybí. Nelze se celý život rmoutit nad tím, že někdy konáme to, co třeba sami ani nechceme. Heroické potlačování nedostatků, proti kterým jsme bezmocní, není jediným – ani hlavním – smyslem života. Je ptřeba také uchopit druhou část Kristovy věty a začít dávat Bohu to, na co má právo. Prvotní není nekonat zlo, především je potřeba konat dobro. Tvořit dobré věci: takto zní naše povolání. A nemít se z čeho zpovídat je trochu podezřelá věc.

2014-10-12: Uvrhněte ho ven do temnot

Mat. 22,1-14

Když si čtu evangelia, často nacházím pasáže, které jako by kritizovaly tradicionalisty či fundamentalisty. Dnešní evangelium je ale spíše zaměřeno proti modernistům. Myslím si totiž, že typickou chybou modernistů je myslet si, že Pán Bůh nám všechno odpustí, že všichni jsou hříšní a že dělat vědu z určitých hříchů je pitomost. Takto by se ovšem dala hranice toho, co si budeme považovat za těžký hřích, posouvat do nekonečna. Ve společnosti – i v církvi – by podle mne měla platit určitá pravidla, která budeme vyžadovat od těch, kteří se k nám chtějí hlásit. Dodržování těchto pravidel, nebo alespoň poctivá snaha o to, je ten svatební šat, kterým se povinně musíme ozdobit na hostinu s Pánem.

I když si myslím, že určitá pravidla se dodržovat musí, jistě se neshodnu se všemi, kde máme tuto čáru udělat. Myslím si ovšem, že bychom ji měli vést v místech, kde člověk evidentně porušuje práva ostatních, nebo právo svého společenství či společnosti. Pravidla by rozhodně měla být taková, že rozumní lidé (kterých bývá většina) jejich správnost uvidí ve svém svědomí, že budou v souladu s živými tradicemi a budou lčlověku přinášet svobodu – nikoli otroctví. Pokud jde o sexuální pravidla, která jsou dnes asi nejvíce na pořadu dne, popsal jsem svoje představy v nedávném článku. Nechci zde zabíhat do dalších podrobností.