2015-11-01: Blahoslavení chudí

Matouš 5:1-12a

Vzpomínám si, jak jsem chodil do šesté třídy a v hodině matematiky někdo řekl jakousi očividnou hloupost. Učitel zoufale pohlédl vzhůru a zvolal: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království!“ Tehdy mě to pohoršilo – nejen proto, že tak zesměšnil docela hezkou spolužačku, ale i proto, že jsem tu chudobu ducha v Písmu nechápal jako duševní zaostalost. Myslel jsem si tehdy, že je tím myšlen duch chudoby, nenáročnosti, vděčnosti Bohu za každou drobnost. Nenapadlo mne, že Ježíš žil v národě, kde si mnozí zakládali na tom, že to oni jsou nejvíc spravedliví, že to oni se drží té pravé „víry“ (nauky), a že Ježíš je soustavně kritizuje. Nenapadlo mě tehdy, že být si vědom své chudoby duchovními statky by mohlo být vstupenkou do Božího království.

Podobně, když jsem četl větu Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni, spojil jsem si to s útlakem, kterého se věřícím v komunistickém státě dostávalo. Ve spravedlivém státě by přece musela víra být vnímána jako ctnost… A přitom jsem už tehdy věděl, že slovo „spravedlnost“ je v Bibli chápáno jinak: Spíše bychom dnes asi řekli „přímost“ nebo „pravdivost“. Blahoslavení jsou ti, kdo velmi chtějí být přímí a pravdiví – i když dnes vidí, jak málo se jim to v životě daří.

Blahoslavenství je sice osm, ale těch prvních sedm je v podstatě stejných: Popisují podobné postoje, kterými v tak velké míře oplývají spisy svaté Terezie z Avily, ženy, která se uvolila odkrýt své nitro těm, kdo stejně jako ona touží po životě víry. Poslední, osmé blahoslavenství, je povzbuzením k vytrvalosti.

Reklamy

2015-10-25: Tvá víra tě zachránila

Marek 10:46-52

Když slyším toto nedělní čtení, žasnu nad vírou slepého muže. Ježíš jej pouze zavolá, nic mu neslibuje, a tento muž odhodí plášť a jde za hlasem. Nevím, jak by slepý muž hledal svůj plášť, kdyby jej Ježíš odbyl jen almužnou. Žasnu nad jeho vírou, a přitom vím, že volání Boží zní v srdci člověka právě takto: Jistota, ukrytá ve slovech Božích, je něco víc než  jenom naděje.

Četl jsem dnes v časopise New Scientist o tom, jak američtí lékaři zkoušeli lék proti Parkinsonově nemoci: Několik měsíců podávali skupině dobrovolníků velmi drahý lék, který byl původně určený na jinou nemoc, a zjistili, že tato léčba je mimořádně úspěšná: Lidé, kteří byli předtím kvůli své nemoci úplně ztuhlí, byli po několika týdnech léčby zase schopni chodit, mluvit a číst. Po skončení léčby se ale příznaky začaly rychle vracet.  Někteří pacienti z pokusné skupiny začali ihned prodávat svůj majetek, aby si zajistili ještě alespoň několik měsíců zdraví – měsíc léčby stojí deset tisíc dolarů (i u nás jedno balení léku Tasigna stojí kolem osmdesáti tisíc korun). Ti lidé po letech nemoci věřili ve zdraví, protože účinek léku zažili na vlastním těle.

Muž z evangelia ovšem věří víc: Uslyší pouze Kristův hlas a ihned odhodí svůj plášť, aby se k němu dostal snáze. Ten příběh nádherně ilustruje to, jak zní v srdci člověka hlas Boží.

2015-10-18: Nevíte, co chcete

Marek 10:35-45

Ježíšova popularita rychle narůstala. Na straně jedné se jeho přívrženci těšili, že se ujme vlády nad vyvoleným národem, na straně druhé mu aktuální vůdci začali usilovat o život. Synové Zebedeovi (nebo, spíše, podle Mat. 20:20, jejich matka) asi začali mít pocit, že to oni jsou ti pravověrní Ježíšovci, že jim patří místo v čele hnutí. Vždy jsem měl dojem, že Jakub a Jan Zebedeovi hráli v prvotní církvi úlohu dnešních tradicionalistů. Proto také, když v patnácté kapitole Skutků Jakub souhlasil s dobrovolností obřízky, nenašel se už nikdo, kdo by ji nadále vyžadoval. Ve dnešním čtení je ale seslání Ducha Svatého ještě daleko před námi: Jakub a Jan se cítí povoláni k tomu, aby ve věcech církve měli větší slovo než ti ostatní (i když po boku Kristově) a neuvědomují si, kudy vede cesta do Boží slávy: Službou, odevzdáním všeho, pokorou srdce.

Je těžké rozhodnout, kdy se člověk má podřídit a kdy má vytasit meč na obranu pravdy své církve. Je těžké sklonit se tak, aby Duch mohl zavanout nad naší hlavou. Je velmi těžké podepřít budovu církve tak, jako to udělal svatý František. Je ale mnoho těch, kdo to dokázali.

Představuji si, že Jakub a Jan dnes, spolu s dalšími světci-tradicionalisty, sedí po Kristově pravici, zatímco mnoho moderních světců sedí po Kristově levici (nemám teď na mysli příběh o ovcích a kozlech). A věřím, pevně věřím, že všichni ti vznešení světci se shovívavě dívají na nás, kdo v jejich království snažně a s trpělivostí hledáme svůj příbytek.

2015-10-11: Rozdej všechno, co máš

Marek 10:17-30

V evangeliu svatého Matouše (19:16) se v podobném textu dozvídáme, že muž, který k Ježíšovi přišel, byl mladý. Tento muž zachovává všechna přikázání Písma a přesto má pocit, že nejde do Božího království, že jeho smysl života zůstává nenaplněn. Taková představa člověka překvapí: Mladý muž patrně zdědil po rodičích velké bohatství. Může si dělat, co chce a nehrozí mu, že by pocítil bídu. Jak je to možné?

Myslím si, že tento mladý muž se ke svému majetku nejspíše choval velmi odpovědně (pravděpodobně stejně odpovědně, jako dodržoval veškerá Boží přikázání). Chránil své jmění, své tělo a svoji duši před každým nebezpečím – a smysl jeho života mu uniká. Přílišná odpovědnost za zděděný majetek jej stahuje ke dnu. Život má totiž smysl jen tehdy, pokud se svým majetkem a se svým tělem vstupujeme do střetu se zlem. Ten střet nemusíme vždy vyhrát, ale vážná snaha vytvořit dobro tam, kde chybí, je k naplnění života podstatná. Odpovědný mladý muž je styku se zlem ušetřen, ale jeho duše tím trpí.

Nemyslím si, že Ježíš počítal s tím, že mladík své bohatství skutečně rozdá. Spíše si myslím, že chtěl dosáhnout jiné věci: Že si ten mladý muž po pár dnech přemýšlení řekl: Jestli by tento prorok schvaloval i to, abych svůj majetek neúčelně rozptýlil a stal se žebravým tulákem, tak to raději budu riskovat tam, kde smysl svého života vidím více… A takto jej Ježíš osvobodil k naplňování jeho skutečných ambicí, jeho poslání. Možná jeho touha byla v něčem jiném, než v péči o zděděný velkostatek. Možná by dneska ten osvobozený mladík šel hrát s nějakou kapelou, koupil by si stádo ovcí v Jeseníkách nebo kamion. „Jdi a svůj majetek rozdej chudým.“ Co se ti může horšího stát? Proč se tak bojíš o každý denár? Hledej nejprve království Boží…