2016-10-02: Dej nám více víry

Lukáš 17:5-10

Učedníci se obrací na Ježíše se žádostí, kterou by člověk považoval za velmi zbožnou: Pane, dej nám více víry! Procházím text a hledám, jak je Ježíš za tu zbožnost pochválil, jak jejich prosbu vyslyšel. Nic takového ale ve dnešním čtení – ani nikde jinde – nenacházím. Místo toho Ježíš učedníky kárá: Aby měli víru, to není starost Boží. Je to věc jejich snažení.

Občas s hrůzou pozoruji, jak křesťané (většinou) některých nekatolických vyznání přistupují k nevěřícím a říkají jim, že mají uvěřit Kristu, že je to věcí jejich rozhodnutí. Myslím si totiž, že nevěřící člověk, který o Bohu ví málo, se nemůže zčistajasna poctivě rozhodnout, že bude věřícím. K tomu, aby člověk uvěřil, potřebuje tušit, do čeho jde. Potřebuje cítit ve svém srdci volání skutečného Boha, aby měl jistotu, že nepůjde za člověkem, který jej chce ve jménu jakési víry připoutat jenom k sobě: Takových neštěstí se stalo už mnoho. Takové sekty vznikají nejen ve světě muslimském, ale i v křesťanském. Nevěřící se může rozhodnout, že bude hledat pravdu, že bude hledat Boha, že bude tlouci a čekat, až někdo otevře. Obrácení se na víru ale není jenom věcí rozhodnutí člověka. Je to věc člověka, který uvidí otvírající se dveře a za nimi nestvořené světlo; dveře a v nich Boha, který se na ně s láskou dívá.

Ve dnešním evangeliu ale Ježíš nemluví k nevěřícím – mluví k lidem, kteří o Bohu mnoho vědí. Mluví k lidem, kteří už pocítili povolání k následování Krista, byli pokřtěni, prožili s Kristem nějaký čas, slyšeli jeho slovo. U těchto lidí je vstup do skutečné víry plodem jejich úsilí, za malou víru je Ježíš může pokárat. A to je i případ mnohého z nás.

Reklamy

8 způsobů, jak dnes církve mohou přitáhnout (a udržet) studenty

Amanda Wood Williams

Překlad článku z webu Fact & Trends z dubna 2014.
Za svolení ke zveřejnění překladu (15. 8. 2016) redakci děkuji.


Credit: Amanda Wood Williams is a freelance writer with a deep interest in helping local churches attract new members who become passionate followers of Christ. This article first appeared at FactsAndTrends.net.


 

Pokud jde o to, kolik studntů amerických vysokých škol navštěvuje bohoslužby, statistiky jsou znepokojivé: Mnoho mladých dospělých lidí do kostela nechodí, i když jako děti chodili. Podle studie, kterou v roce 2007 vypracovala skupina LifeWay Research, 70 procent mladých dospělých ve věku 18 až 22 let, což je věk, ve kterém většina Američanů studuje college, přestalo chodit do kostela minimálně na jeden rok.

Studie Pew Forum z roku 2008 navíc naznačuje, že chození do kostela u studentů drasticky klesá s tím, jak jejich vysokoškolská kariéra postupuje. Podle této studie téměř 44 procent studentů prvního ročníku chodí do kostela často. Ale ve třetím ročníku většina studentů v neděli ráno zůstává doma – často jich do kostela chodí už jenom 25 procent.

Nedávná studie, kterou mezi studenty Christian College provedli Donald W. Caudill, profesor marketingu na Gardner-Webb University, a Benjamin J. Payne, student marketingu tamtéž, nám dovoluje nahlédnout, proč studenti církev opouštějí. A hlavně dává návod na to, jak tyto studenty získat zpět – dokud ještě jsou na vysoké škole. To, co Caudill a Payne zjistili, vás možná překvapí.

Staronový přístup

Hlavní důvod, proč studenti – podle této studie – v neděli ráno zůstávají doma, není nic nového: Není pro ně lehké skloubit dohromady své studijní povinnosti s požadavky na sportovní a společenské vyžití a ještě práci. Více než 76 procent dotázaných studentů odpovědělo, že časová náročnost vysokoškolského života významně ovlivňuje jejich zapojení do života církve.

Církve zkoušely přilákat studenty nejrůznějším způsobem, počínaje volnými jízdenkami na bohoslužby, přes poskytování jídla zdarma až po úpravu času nebo stylu bohoslužeb. I když se ukázalo, že tyto věci skutečně přilákají studenty k první návštěvě, to, co studenti sami opakovaně označují jako věci, které by je do církve přitáhly, jsou věci dávno známé.

Podle studie Caudilla a Payneho, která byla letos [2014] publikována v The Culture & Religion Review Journal, 97 procent dotazovaných vysokoškolských studentů uvedlo, že by se spíše vrátili do církve, se kterou by měli celkově „dobrou zkušenost“. A ze studie vyplývá osm kroků, které by dnešní církve měly podniknout, aby jim tuto „dobrou zkušenost“ poskytly a dosáhly toho, že se k nim studenti budou v neděli ráno vracet.

1. Mějte strategii, jak mladé lidi v kostele přivítat

Není překvapením, že 95 procent studentů odpovědělo, že je pro ně důležité, aby se v církvi cítili vítáni. Univerzitní studenti hledají bezpečné místo, kde by se po rušném a stresujícím univerzitním životě mohli uvolnit. Více než 70 procent studentů uvádí, že nabitý program jim znemožňuje navštěvovat kostel pravidelně. A řešení? Poskytněte těmto mladým dospělým domov mimo domov, uvolněné a přijímající prostředí.

Většina dotázaných studentů, skoro 84 procent, uvedla, že by uvítali, kdyby v kostele potkávali i další studenty. Stejné procento studentů uvedlo, že je baví společenské akce pořádané mimo kostel. Stojí za úvahu nabídnout studentům bohoslužbu v méně obvyklou dobu, ale není vhodné, aby to bylo ve všední dny večer. Více než 50 procent studentů říká, že by navštěvovali bohoslužby v neděli před půl jedenáctou dopoledne.

Také si uvědomte, že důležité je i to, co následuje. Téměř 77 procent studentů uvedlo, že by uvítali kontakt s ostatními účastníky poté, co bohoslužba skončí.

2. Vydejte se za mladými dospělými, kteří žijí blízko vašeho kostela

V kultuře, která se pohybuje rychlostí internetu, by se zdálo, že mladí dospělí, kteří jsou v nových technologiích nejzkušenější, nebudou mít problém cestovat, aby navštívili kostel. Ale i dnes platí to, co platilo před sto lety: Mladí dospělí hledají kostel někde poblíž domova.

Přes 94 procent dotázaných uvedlo, že by dali přednost kostelu, který by byl v blízkosti jejich ubytování. Třicet šest procent uvedlo, že by uvítali dopravu na bohoslužby zdarma, ale většina říká, že by to na jejich rozhodnutí jít do kostela nemělo vliv.

 3. Uvažte, co studenti od bohoslužby očekávají

Mladí dospělí od návštěvy kostela očekávají vzrušení – a studie říká, že to vzrušení by mělo přicházet z poněkud nečekané strany: Většina studentů, téměř 89 procent, říká, že kázání, které by se dalo považovat za vzrušující, by je k návštěvě kostela motivovalo. Naopak, pouhých 53 procent studentů říká, že by v kostele uvítali rockovou hudbu, profesionální osvětlení nebo používání moderní techniky.

4. Umožněte mladým lidem, aby byli užiteční

Pro dnešní mladé dospělé je charakteristické, že chtějí zlepšovat svět kolem sebe. Generace z přelomu století se považuje za nejvíce altruistickou za řadu desetiletí, a kde jinde by člověk měl hledat příležitost k pomoci druhým, než ve své církvi? Většina dotázaných studentů, skoro 86 procent, říká, že by je lákala příležitost k dobrovolnictví, a více než 60 procent by uvítalo příležitost k cestě do misií.

5. Vyučujte Bibli

Skoro 84 procent studentů říká, že od církve očekávají, že jim pomůže lépe porozumět Bibli. Studenti se stále setkávají s novými myšlenkami a jejich víra čelí novým výzvám, a přitom hladoví po Slově Božím. Je povinností církve poskytnout jim maják při cestě těmito neprobádanými vodami.

6. Věnujte mladým dospělým čas

Vysokoškolští studenti studují obvykle mimo domov a z tohoto nového prostředí mohou mít obavy. Mnoho z nich hledá blízký vztah – ve smyslu k někam patřit. K rozvoji takové sounáležitosti jsou zásadní osobní vztahy, a důležitým takovým vztahem může být vztah mezi mladým dospělým a jeho duchovním vůdcem. Skoro 79 procent studentů říká, že pro ně je důležité osobně se znát se svým pastorem.

7. Podporujte diverzitu

Je dost zásadní si uvědomit, že pro generaci z přelomu století je svět vzdálen jen na kliknutí myší. Skoro 76 procent z dotazovaných studentů uvedlo, že mají rádi kostely, ve kterých se mohou setkat s lidmi z více různých kultur. Pouvažujte o tom, jestli by bylo možné pořádat nějaké akce společně s jinými církvemi, aby se mladí lidé mohli seznámit s různou kulturou. Takové akce by navíc mohly být pro mladé lidi příležitostí k dobrovolnictví.

8. Nabízejte jídlo zdarma

Slova „chudý student“ můžou znít jako fráze; nicméně jídlo zdarma je pro mladé dospělé i dnes velký tahák. Více než 68 procent studentů uvedlo, že ze dvou jinak stejných farností by si vybrali tu, kde by se pravidelně nabízelo jídlo zdarma.

Když máme mluvit o mladých dospělých, je třeba uvážit všechny faktory, které studenty od církví vzdalují – od všedního shonu univerzitního života až po hlubší pochybnosti, které v naší dnešní kultuře dospívání provázejí. Vyzkoušejte výše nabídnutá řešení a sledujte počty mladých dospělých, abyste viděli, jestli vaše společenství dokáže přitáhnout – a udržet – zájem mladých lidí.

A co je ze všeho nejdůležitější – zahrnujte studenty ve vysokoškolském věku láskou, porozuměním a vašimi modlitbami. Tak zasadíte semena, která v dalších letech přinesou v jejich duchovním životě své ovoce.

2016-09-25: Přicházeli psi a lízali mu vředy

Lukáš 16:19-31

Boháč si každý den dopřává hostinu a o Lazara nedbá. Dokonce psi přicházejí a po svém prokazují Lazarovi milosrdenství, olizují mu vředy, zatímco boháči na jeho utrpení nezáleží. Ne že by boháč vůbec nebyl vůbec schopen lásky, ale stará se pouze o ty, kdo jsou mu blízcí – Lazara považuje za ubožáka, který je v jeho očích bezcenný a méněcenným zůstane i tehdy, když boháč už je v pekle a Lazar v náruči Abrahámově: I tehdy v Lazarovi vidí jen služebníka.

Tady v Čechách se nám zdá boháčův přístup absurdní, nepochopitelný. Myslím si ale, že v zemích třetího světa je toto dělení na „lepší“ a „horší“ lidi hluboce zažité, především mezi bohatými. V Palestině Ježíšovy doby to bylo také tak. Za této situace křesťanské misie, které pomáhají chudým, nemají za úkol pouze ulevit nejchudším ubožákům od jejich utrpení. Mají za úkol také být znamením pro bohaté tohoto světa, aby i oni skrze ně spatřili slávu Boží. Samotnou pomocí ubožákům by plnily svůj úkol jen z poloviny.


Poznámka: Když psi olizují Lazarovi vředy, kazatelé to často vykládají jako další z projevů Lazarova ponížení. Jsem ale přesvědčen o tom, že když pes někomu líže ránu, je to od něho projev soucitu. Pes běžně líže i svoje rány jako jediné dostupné léčení. V dětství jsem se jednou na dvorku o cosi odřel a náš pes přispěchal mi zranění olíznout. Nezapomenu na jeho překvapení, když jsem se zhrozil a ucukl: Myslel to přece dobře. A není důvod, proč by psi v evangeliu měli jednat jinak.  

2016-09-18: Slož účty ze svého správcovství

Lukáš 16:1-13

Když maminka přijede z obchodu a vyklízí se nákup, každé dítě ví, že dobroty různého druhu vyžadují jiné zacházení: Nanuky patří do ledničky, banány je potřeba dát do mísy na stůl. Když to popletete, zničíte oboje. Dnešní evangelium popisuje různé zacházení s bohatstvím pozemským a s bohatstvím nebeského království.

Pozemské bohatství, nespravedlivý mamon, je zde to menší bohatství. Ale i když na měm Bohu možná příliš nezáleží, je potřeba, abychom jej zde na zemi spravovali věrně: Je to předpokladem k tomu, aby nám někdo svěřil bohatství pravé. Příští neděli budeme číst o tom, že i pozemské bohatství máme využít k cestě za Pánem. Dnes se většina čtení věnuje tomu, jak spravovat bohatství Boží.

Komentátoři říkají, že originální řecký text čtenáři napovídá, že správce byl obviněn falešně. V každém případě s zde nemluví o tom, že by pán vyšetřoval, jestli je obvinění pravdivé. Pro význam textu to nejspíš podstatné není. Podstata je, že bohatý pán svého správce chválí za to, že stál na straně jeho dlužníků. Dlužili jsme sto věder oleje – ano, ten dluh je tady, ale stačí, když splatíme padesát. Vždyť i sám Bůh, ten bohatý pán, je na naší straně. Stojí na straně naší i na straně svého správce. Proto „nepoctivého“ správce nakonec pochválí. Bohatství Boží je velké a on sám si přeje, aby z něj lidé čerpali.

2016-09-11: Radujte se se mnou

Lukáš 15:1-32

Podobenstvím o marnotratném synu jsem se zabýval už na jaře, když se z patnácté kapitoly četla menší část. Dnes toto podobenství čteme v souvislosti s příběhy o ztracené ovci a o ztracené minci. Ve všech těchto podobenstvích Bůh cítí radost z nalezení ztracené a bolestně hledané věci. A tato radost Boží je zároveň radostí pro všechny sousedy, pro celý Boží lid: Radujte se se mnou.

Pokušení, kterému podlehl starší bratr z podobenství o marnotratném synu, je na dosah každému z nás: Máme sklon závidět člověku, který si celý život užíval nakradené bohatství, nevázaný sex nebo triumf nad poníženým bližním, a najednou se – třeba v okamžiku smrti – obrátí k Bohu a je spasen. Nemohli bychom se my také mít lépe, kdybychom se celý život chovali jako on, a kromě posmrtného spasení bychom měli i radosti světské?

Dnešní Ježíšova podobenství nám ukazují jeden z aspektů správného společenství s Bohem: Ten, kdo žije ve společenství s Bohem, nemá důvod závidět spoluobčanům, kteří si užili světských radostí. Závidíme-li zlodějům, zvrhlíkům nebo násilníkům jejich světské požitky, je v našem vztahu s Bohem něco v nepořádku a měli bychom se nad ním zamyslet. Ti, kdo se v poslední hodince obrátili na víru, nemají být předmětem naší závisti, ale zdrojem naší radosti. Mohou pro nás být i potvrzením toho, že cesta, k níž nás Bůh už dávno povolal, je lepší, než ta jejich. Tak to můžeme prožívat, pokud náš vztah k Bohu a k jeho království je zdravý. Starší syn může jít do domu a plnými ústy si s radostí užívat pečené tele, stejně jako celé ostatní společenství – pokud nebude nerozumně trvat na tom, že je lepší než jeho bratr a nebude se cítit ošizený. V evangelijním příběhu svůj vztah k otci správně neprožívá.