2017-02-05: Jste sůl země

Matouš 5:13-16

Minulou neděli jsem laskavé čtenáře ošidil tím, že jsem si vypůjčil „tradiční“ výklad blahoslavenství. Je to výklad sice užitečný a praktický, ale otázka, jestli to Ježíš tak myslel, nutně zneklidní: Ten výklad obrací oči k věcem, které v Novém zákoně nemají paralelu. Snad mi může být omluvou, že bez dnešního čtení to předcházející nebylo dokončené. Dnes se svůj prohřešek pokusím napravit.

Vraťme se k blahoslavenstvím z počátku Matoušovy páté kapitoly a všimněme si toho, že blahoslavenými jsou tady nazýváni lidé, ketří v obecné společnosti jsou nějakým způsobem politováníhodní: Člověk tichý na trhu nepřekřičí okolní prodavače, člověk milosrdný se sám vzdává prestiže ve prospěch druhých, člověk plačící je ten, kdo prohrává. Ale Ježíš říká, že i tyto vlastnosti, zdánlivě ubohé, jsme mohli dostat od Boha jako součást svého povolání. Mohou se nám stát zdrojem radosti, blahoslavenství.

Ježíšův dnešní výklad o povolání začíná odkazem na neživé věci: Povoláním soli je být slaná, povoláním světla je, aby bylo vidět. Povolání, které ty věci dostaly, žádná jiná věc nemá. Jsou jedinečné, nemáme, čím je nahradit. A stejně i my jsme jedineční a měli bychom hledat, čím ve svém životě můžeme chválit Boha: Ne tím, že budeme hrát něco jiného než jsme – spíše tím, že to, čím jsme, přijmeme s nadějí na blahoslavenství. Scott Peck ve své knize V jiném rytmu popisuje, jak jim na vojenské základně Okinawa člověk s těžkou obrnou pomohl vybudovat společenství. Ne každý z nás má obrnu, ale každý má pár věcí, které by radši neviděl. Přesto jsme voláni ke štěstí a k oslavě Boha.

Reklamy

2017-01-29: Blahoslavení

Matouš 5:1-12

Dnešní evangelium je tvořeno tou částí Matoušova „Horského kázání“, kde Ježíš vyjmenovává blahoslavenství. Snad mi odpustíte, že dnes udělám odbočku ze své amatérské cesty a pokusím se vám zprostředkovat zajímavou myšlenku z teologie oficiální, se kterou jsem se prvně seznámil na přednášce teoložky Dr. Karczubové. Všechny chyby či nepřesnosti v mém textu pochopitelně padají na moji hlavu. Teorie patrně pochází z období scholastiky, odkazuje se ke svatému Tomáši Akvinskému (zemřel 1274). 

—————————

Jednotlivá blahoslavenství z Horského kázání jsou vlastnosti Kristovy. Jsou jakousi průkazkou člověka, který za Kristem kráčí. Každý člověk má vrozené (či do vínku dané) jedno z těchto blahoslavenství, které je pro něj určitým způsobem nejpřitažlivější či nejsnazší. Toto své blahoslavenství by se člověk měl snažit maximálně rozvíjet. Tak se vydá na cestu svatosti. Na základě toho, že na tomto svém blahoslavenství řádně pracoval, dostane posléze i ta zaslíbení, která jsou připsána blahoslavenstvím ostatním. Růžencové tajemství Korunování Panny Marie má vypovídat právě o této věci, kdy Maria na základě žitého svého blahoslavenství dostala plody všech osmi.

Člověku může v osobním (či duchovním) rozvoji pomoci, když rozpozná, které z Kristových blahoslavenství se jej nejvíce týká. Aby se toto rozlišování usnadnilo, vznikla teorie vazeb mezi jednotlivými blahoslavenstvími a jim odpovídajícími dary Ducha Svatého a určitá systematika kolem těchto vazeb, v níž se každé dvojici blahoslavenství + dar Ducha Svatého přiřazují plody zralého blahoslavenství i plody jeho nedostatku.

Pokud jsme nedokonalí v tom blahoslavenství, keré je nám přisouzeno, pak nás tato nedokonalost trápí víc, než nedokonalosti v jiných oblastech. To se může stát určitým vodítkem k tomu, abychom (nejlépe za pomoci dobrého duchovního vůdce) své blahoslavenství objevili a začali na něm pracovat. To si můžete vzít za své domácí cvičení.

Tabulka vztahů by měla vypadat takto:

Blahoslavenství Dar Ducha Svatého
Chudí v duchu Bázně Boží
Plačící Umění
Tiší Zbožnosti
Lačnící po spravedlnosti Síly
Milosrdní Rady
Čistého srdce Rozumu
Tvůrci pokoje Moudrosti

—————————

Blahoslavení chudí v duchu: Povolání k chudobě v duchu je povoláním ke svobodě srdce, které si z věcí nečiní modly – má je jen jako prostředky, s jejichž pomocí může sloužit Bohu. Plodem tohoto blahoslavenství je skromnost, mírnost a laskavost. Ovšem i člověk materiálně chudý může být otrokem věcí, být bohatý duchem, pokud je pro něho zlato měřítkem hodnot a modlou. Může pak žít v nenávisti k člověku bohatému, což není plod chudoby ducha.

Blahoslavení plačící: Ne každý pláč je blahoslavený, protože ne vždy slzy, tíseň a utrpení dávají člověku vyzrát. Blahoslaveně plačící člověk ze svého utrpení neobviňuje druhé. Čteme-li od kněží vězněných za komunismu, že někdy jsou vděčni za léta věznění, můžeme nahlédnout do toho, jak pláč může přinášet zralost. Ti, kdo se již vyplakali, často jsou schopni přinášet útěchu druhým. Umění, které má původ v prožitém pláči, dokáže poukázat na smysl života, umí přes stvořené věci proniknout k pravé moudrosti.

Blahoslavení tiší: Tiché srdce je takové, které v každé situaci dokáže slyšet Boha. Tichost nemá nic společného s ušlápnutostí. Spíše jde o to, že tiší vědí, že podřídit se kultuře ostrých loktů je vrtkavá hodnota. Tichost je blahoslavenství kněžské: Kněz nenutí druhé k ústupu, nechce je trumfnout, ani je nechce ovládnout falešnou skromností. Cestou k tichosti je přímost. Jejím výsledkem je klanění, kdy člověk své ruce a nohy dává do služeb Kristu.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti: Ti, kdo lační po spravedlnosti, úpí, když druzí nevidí Boha. Jako nevěsta hledá dobro svého ženicha, tak člověk žíznící po spravedlnosti hledá dobro i druhých lidí. Toto blahoslavenství je spojeno s duchovním otcovstvím.

Blahoslavení milosrdní: Člověk, který si je vědom své ubohosti, je připraven být milosrdný ke druhým. Ten, kdo uviděl svůj vlastní hřích zevnitř, dokáže mnoho odpouštět. Takto milosrdný člověk se druhým může stát rádcem.

Blahoslavení čistého srdce: Čisté srdce je upřímné. Čisté srdce není rozdvojené mezi to, co prožívá, a to, co předkládá druhým. Čistota srdce sílí životem v pravdě. Opakem tohoto blahoslavenství je přetvářka, pokrytectví. Člověk nečistého srdce hřeší tím, že klame druhé lidi o svých pohnutkách, o svém nitru. Blahoslavenství čistého srdce se netýká sexuality více, než ostatních věcí.

Blahoslavení tvůrci pokoje: Toto blahoslavenství pochází z odstranění hlubinného strachu, který v člověku působí agresi. Tvůrce pokoje nepovažuje za potřebné být před druhými v neustálé pohotovosti, ani necítí potřebu se neustále ospravedlňovat: Je jako člověk, který vybojoval svůj boj a zvítězil. Tvůrce pokoje je za usmíření nepřátelství dvou stran ochoten podat svědectví svého života, prolít svou vlastní krev (často krev jaksi obraznou). Toto blahoslavenství je vždy nějak spojeno s tichostí.

Mládež a povolání – 2

Církev začíná žít přípravami na biskupskou synodu, která se má konat na podzim 2018 pod názvem Mladí lidé, víra a rozlišování povolání. Mladými lidmi se zde rozumí lidé ve věku 16-29 let. K této synodě Vatikán v pátek 13. ledna 2017 vydal přípravný dokument a papež František k němu napsal mladým lidem dopis. Hlavně v přípravném dokumentu mě zaujalo několik věcí. Nemám bohužel čas na to, abych přeložil dokument celý, tak jsem vybral aspoň několik částí, které mi připadají nejzajímavější…

Z odstavce 1:

Věřit znamená naslouchat Duchu a se vší sílou své mysli a svých emocí vést dialog se Slovem, které je Cesta, Pravda a Život (Jan 14:6). Znamená to učit se věřit tomuto Slovu, ztělesňovat je v určitých okamžicích běžného života – v okamžicích, kdy se setkáváme s křížem, i tehdy, když prožíváme radost z určitých příznaků zmrtvýchvstání, tak, jak to prožíval „milovaný učedník“. S tímto úkolem se musí vypořádat každé křesťanské společenství a každý jednotlivý věřící.

Místem tohoto dialogu je svědomí. Jak učí Druhý vatikánský koncil, svědomí je „nejtajnější jádro a svatyně člověka. Tam je sám s Bohem, jehož hlas se rozléhá v jeho hlubinách“ (Gaudium et spes, 16). Svědomí proto je nedotknutelným místem, kde se nachází pozvání plné naděje. Rozlišit hlas Ducha od jiných volání a rozhodnout se, jak na něj reagovat, je úkolem každé jednotlivé osoby. Druzí lidé mohou člověku potvrdit, že jeho rozhodnutí je správné, ale nikdy jej nemohou učinit za něj.

Z odstavce 2 citát z papežovy promluvy k účastníkům Konference o pastorační péči o povolání z 21. října 2016:

„Toto [nesobecké svědectví] žádám především od pastýřů církve, od biskupů a kněží: To vy jste zásadním způsobem zodpovědní za křesťanská a kněžská povolání. Svůj úkol nemůžete degradovat na byrokratické úřadování. I vy jste někdy zažili setkání, které změnilo váš život, když vám některý jiný kněz – farní kněz, zpovědník nebo duchovní vůdce – pomohl pocítit krásu Boží lásky. Tak čiňte i vy: Když vyjdete ven a budete naslouchat mladým lidem (a k tomu je potřeba trpělivost!), můžete jim pomoci, aby porozuměli hnutím svého srdce, a vést jejich kroky.

Z odstavce 4:

Ve stále hlučnější společnosti, která nabízí přemíru různých podnětů, je jedním ze základních cílů pastorační péče o mladé lidi dopřát jim, aby mohli pocítit hodnotu ticha a kontemplace, a poskytnout jim formaci v porozumění vlastním zkušenostem a naslouchání vlastnímu svědomí.


 

Poslední část dokumentu tvoří dotazník, který má církevním orgánům pomoci vyjádřit to, jak chápou svět mládeže, a posoudit svoje zkušenosti s doprovázením v povolání. Na základě dotazníku má být později pro synodu vypracován dokument Instrumentum laboris. Otázky jsou následující: 

1: Shromažďování statistiky

Prosím, udejte, kde je to možné, zdroj statistiky a rok, ze kterého pochází. Můžete připojit i další významné informace, které pomohou lépe porozumět situaci v různých zemích.

  • Počet obyvatel země/zemí a porodnost.
  • Počet a procento mladých lidí (ve věku 16-29 let) v zemi/zemích.
  • Počet a procento katolíků v zemi/zemích.
  • Průměrný věk vstupu do manželství (v posledních 5 letech – rozlište mezi muži a ženami) a věk vstupu do semináře a do zasvěceného života (rozlište mezi muži a ženami)

2: Vyhodnocení situace

a) Mladí lidé, církev a společnost

Tyto otázky se týkají jak mladých lidí, kteří se účastní církevních aktivit, tak i těch, kteří se neúčastní nebo nemají zájem se účastnit

1. Jakým způsobem církev naslouchá situaci, ve které mladí lidé žijí?

2. Jaké hlavní výzvy a jaké významné příležitosti na mladé lidi dnes čekají ve vaší zemi/zemích?

3. Jaké druhy a místa setkávání skupin mládeže, ať už institucionalizované nebo jiné, mají v rámci církve největší úspěch, a proč?

4. Jaké druhy a místa setkávání skupin mládeže, ať už institucionalizované nebo jiné, mají mimo církev největší úspěch, a proč?

5. Co dnes mladí lidé od církve skutečně žádají ve vaší zemi/zemích?

6. Jaké možnosti existují ve vaší zemi/zemích pro mladé lidi, aby se zapojili do života církevního společenství?

7. Jak a jakým způsobem se navazuje kontakt s mladými lidmi, kteří do církevního prostředí nechodí?

b) Pastorální programy pro mladé lidi, které se týkají povolání

8. Jak se rodiny a spoječenství zapojují do rozlišování povolání mladých lidí?

9. Jak škoy, univerzity nebo další vzdělávací instutuce (občanské nebo církevní) prispívají k formaci mladých lidí ve věci rozlišování povolání?

10. Jakým způsobem reagujete na kulturní změny, které pochází z rozvoje digitálního světa?

11. Jak by se mohly Světové dny mládeže nebo další národní či mezinárodní akce stát součástí běžné pastorační praxe?

12. Jaké jsou zkušenosti vaší diecéze s plánováním pastoračních programů pro mladé lidi ohledně povolání?

c) Pracovníci pastorační péče o mladé lidi

13. Kolik času věnují duchovní a další formátoři osobnímu duchovnímu vedení, a jakým způsobem?

14. Jaké jsou iniciativy a příležitosti pro formaci lidí, kteří poskytují pastorační vedení ohledně povolání?

15. Jaké osobní vedení se nabízí v seminářích?

d) Specifické otázky podle geografických území
[uvádím pouze Evropu]

AFRIKA

AMERIKA

ASIE A OCEÁNIE

EVROPA

a. Jak se mladým lidem pomáhá k tomu, aby do budoucnosti hleděli s důvěrou a nadějí, na základě bohatství křesťanských kořenů v Evropě?

b. Mladí lidé se často cítí odstrčeni od politických, ekonomických a společenských záležitostí, které je obklopují. Jakým způsobem se zabýváte jejich pocitem protestu, aby mohl být transformován do spolupráce a spoluúčasti?

c. Do jaké míry ještě fungují mezigenerační vztahy? Pokud nefungují, jak by mohly být obnoveny?

3: Podělení se o aktivity

1. Vyjmenujte hlavní typy pastoračních aktivit v oblasti doprovázení a rozlišování povolání ve vaší aktuální situaci

2. Vyberte tři aktivity, které považujete za nejzajímavější a nejrelevantnější pro sdílení s univerzální církví a prezentujte ji v následujícím formátu (ne více než jednu stranu k jedné aktivitě).

a) Popis: Několika větami aktivitu popište. Kdo jsou vedoucí postavy? Jak se aktivita uskutečňuje? Kde? Atd.

b) Analýza: Laickými pojmy vyhodnoťte aktivitu, aby byly lépe patrné její důležité aspekty: Jaké jsou cíle? Jaký je teoretický základ? Jaké se získaly zkušenosti?

c) Vyhodnocení: Jak se daří dosahovat cílů? Pokud ne, proč? Silné a slabé stránky? Jaké jsou důsledky na společenské, kulturní a cirkevní úrovni? Proč a jakým způsobem je aktivita důležitá / výchovná? Atd.

 

2017-01-22: Uviděl jiné dva bratry

Matouš 4:12-23

Na konci týdne modleteb za jednotu křesťanů čteme o tom, jak Ježíš povolával své učedníky. Když listuji Novým zákonem, vidím, že mezi učedníky byla veliká různost: Petr mi připadá jako prakticky založený, šikovný chlap, který vždy chce přiložit ruku k dílu. Jakub byl patrně tradicionalistického založení a Jan byl mystik, miláček Páně. Ježíš je všechny povolává v jejich různosti a neptá se, ke kterým bodům věrouky se kloní – co si myslí o Sola Fide, o trvalosti transsubstanciace nebo o jeho lidství a božství.

Zdá se vám, že člověk nemůže být dobrým křesťanem, pokud nemá jasno v základní nauce? A považujete za základ nauky teoretické dedukce, které nás mnohdy rozdělují? Pak je jednota křesťanů kdesi v dálce – i když toho, co nás spojuje, je mnoho. List osiky se chvěje na tenké stopce a nemusí být celou plochou přirostlý ke kmenu, abychom věděli, že s těmi ostatními tvoří jeden strom. A křesťany různých denominací spojuje mnoho solidních věcí. Věřím, že před Bohem křesťané rozdělení nejsou. To lidé, kteří jen mlhavě vidí Krista, mezi sebe zaráží klíny rozdělení v obavě, aby jej neztratili z očí. Nakonec se pak kvůli těm klínům, a kvůli trhlinám v zemi, které ty klíny působí, dívají jenom pod svoje nohy a přestanou vidět nebe. Přitom by stačilo málo: Přijmout různost nás lidí tak, jako ji přijímal Ježíš.

2017-01-15: Ani já jsem ho neznal

Jan 1:29-34

V evangeliu minulé neděle jsme mohli sledovat určitý posun v křesťanském pohledu na Ducha Božího, jak o něm psal svatý Matouš. Dnes Jan Křtitel říká, jak ta událost pro něj byla důležitá: Syna (a Ducha) Božího neznal, a nyní jej zná a touží o něm vydat svědectví. O hněvu, ohni a sekeře tentokrát neslyšíme.

Josef Ratzinger hned v první kapitole své knihy Ježíš Nazaretský rozvíjí myšlenku, že slova Jana Křtitele Beránek Boží se mohou odvozovat od hebrejského slova talia, které může znamenat jak beránek, tak také služebník nebo chlapec. Snad tedy Jan Křtitel řekl, že Ježíš je služebník Boží. Vezmeme-li si ovšem k ruce Izajášovu 53. kapitolu, zjistíme, že mezi služebníkem Božím a obětním beránkem nemusí být tak zásadní rozdíl, jak bychom si mohli myslet. Chceme-li sloužit Bohu, musíme i my počítat s obojí rolí. Ale to není strašení: Na konci citované Izajášovy kapitoly najdeme příslib velkého zisku, velké kořisti, velkého společenství.

2017-01-08: Viděl Ducha Božího jako holubici

Matouš 3:13-17

Na začátku Matoušovy třetí kapitoly (který jsme četli na druhou neděli adventní) Jan hlásá příchod Páně s velkou vervou: Nešetří takovými slovy jako hněv, oheň, sekera na kořeni stromu. Je mnoho lidí, kteří se od něj nechají pokřtít, protože vidí, že jeho slova v sobě mají určitou pravdu, kterou doposud postrádali. Ale v okamžiku, kdy (ve dnešním čtení) přichází Ježíš, Jan najednou vidí Ducha Božího jinak: Sestupuje s nebe v podobě holubice. Ve starozákonním příběhu o Noemově arše to byla holubice, kdo hledal – a nakonec nalezl – naději a spočinutí po obtížné cestě. Ve dnešním čtení tuto podobu má Duch Boží. Když Ježíš přichází mezi křesťany, oheň a sekeru nenacházíme. Nevím, jestli Jan byl udiven tím, co viděl. V každém případě ve dnešním čtení je pro nás mnoho naděje, podobně jako v příběhu Desatera.