2018-08-05: Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?

Jan 6:24-35

Mnozí Židé žili s myšlenkou, že jejich národ je ponížen proto, že nekonají správně skutky Boží. Byli nuceni žít pod vládou římských pohanů a nemravného krále Heroda, který navíc kvůli ženskému rozmaru zavraždil Jana Křtitele. Snažili se dělat to, co jim náboženské předpisy ukládaly, mnozí (farizeové) do velkých podrobností, ale zlepšení v nedohlednu, něco je pořád špatně. Mojžíšův zákon nepomáhá, i když byl podpořen zázrakem nasycení na poušti. Máme věřit, že Ježíš má lepší zákon, když jej podpořil vlastně jen zmenšeninou Mojžíšova zázraku?

Ve dnešním čtení Ježíš svým současníkům říká, že při snaze o náboženskou obnovu se nelze spoléhat na zákon Mojžíšův, tedy na tradici. Je třeba začít novým způsobem rozlišovat, co (nebo kdo) skutečně přichází od Otce a přináší věci, které mají smysl. Na prvních křesťanech pak skutečně můžeme pozorovat, že odkládali věci, které jim ve víře nepřinášely „chléb“ (jako např. obřízku), ale také našli dostatek věcí, které na Boha ukazovaly. Nebýt toho, křesťanství by se jen stěží stalo největším náboženstvím všech dob.

Tuto obtížnou věc po nás také může chtít dnešní doba. V Evropě se křesťanství pomalu stává nefunkčním, jako by odplývalo na smetiště dějin. Kolem sebe máme mnoho těch, kdo stejně jako Ježíšovi současníci vidí cestu k obrodě v dokonalejším zachovávání tradice. Ale podle dnešního čtení se musíme znova ptát, co dělat, abychom konali skutečné skutky Boží. Kdyby čtení nebylo uťaté za veršem 35, dozvěděli bychom se i odpověď: Boží vůle je, abychom nikoho z těch, které nám Otec dává, neztratili, ale provázeli je na cestě ke vzkříšení. Takové je následování Krista.

Reklamy

2018-07-29: Za dvě stě denárů chleba nestačí

Jan 6:1-15

Ostatní tři evangelisté dávají nasycení pěti tisíců do souvislosti s rozruchem, který nastal po vraždě Jana Křtitele. Dnes ale čteme evangelium Janovo, kde tato souvislost není. Zůstává příběh o tom, jak Ježíš nasytil ty, kdo jej s důvěrou následují – i když to v tomto případě dělají nepříliš prozíravě: Nezdá se mi, že by (minimálně) pětitisícová armáda mohla pohodově nakoupit proviant v málo obydleném kraji.

Myslím si, že ti lidé šli za Ježíšem s celkem konkrétní představou o tom, jak obnovit Hospodinovu vládu v Izraeli. Ježíš jejich představu příliš nesdílí a králem se stát nechce. Návrat národa k Bohu vidí jinak. Nemohu nepomyslet na to, že i cestu k zachování křesťanství na Západě by Ježíš pravděpodobně viděl jinak, než rozmístit kolem hranic armádu a zátarasy. Nicméně z dnešního čtení svítá naděje, že i kdyby křesťany nic lepšího nenapadlo, stále ještě nás může obrátit správným směrem a nasytit tím, co nám chybí.

2018-07-22: Přicházelo a odcházelo tolik lidí

Marek 6:30-34

Minulou neděli jsme četli o tom, jak Ježíš vyslal učedníky, aby hlásali víru. Pak v Markově evangeliu následuje poprava Jana Křtitele a v dnešním čtení vidíme situaci, která následovala. O Ježíšovu pozornost soupeří dvě velké noviny: Obrovský rozruch, který mezi křesťany vyvolala Janova smrt, a radostný návrat učedníků. Ježíš by se teď snáze než jindy mohl chopit velení a postavit se do čela rozhněvaných lidí – ale vybírá si tu druhou událost: Bere své učedníky a odchází. I když se lidé nedají odbýt a Ježíš je nakonec nucen se jich ujmout, jeho volba je z dnešního čtení zřejmá:  Ježíš nemá zájem zúročit rozruch, hněv a strach lidí. Přichází pěstovat zrno, které pomalu roste, a kvas, který pomalu kvasí. Tu věc čteme v Písmu na více místech. Zdá se to divné, ale Kristovo království není z tohoto světa.

 

2018-07-15 Hlásali, že je třeba se obrátit

Marek 6:7-13

Ve dnešním čtení Ježíš posílá učedníky, aby hlásali obrácení. Obraťte se a věřte evangeliu, tak zněla Ježíšova zvěst v Markově první kapitole. Není důvod si myslet, že učedníci hlásali něco jiného. Emeritní papež Benedikt v knize Ježíš Nazaretský říká, že jádrem evangelia je, že království Boží je blízko. Pod vládou Římanů a nemravného krále Heroda bylo kralování Boží něco, co každý správný Izraelita chtěl. Ježíšova zvěst byla, že po něm mohou sáhnout hned. Můžeme po něm sáhnout i my, a ono postupně prokvasí nás i celý Boží lid. Před pár týdny jsme o tom četli.

Co by asi hlásali Ježíšovi učedníci, kdyby dnes měli přijít k nám? Myslím si, že by to nebyl strach z imigrantů, zednářů ani Rusů. Spíš by to byla naděje, že ta špetka království, kterou přijmeme, bude přes všechny problémy klíčit a kvasit, i když to nyní nevidíme. Ta zvěst je důležitá – je to jádro křesťanství. Při jejím hlásání nemáme strašit. Máme začínat slovy slovy Pokoj tomuto domu.

Způsob, kterým Ježíš své učedníky posílá, jsem vysvětloval, když se před dvěma roky o této události četlo u evangelisty Lukáše. Z Markova textu to není zřejmé, ale myslím si, že pokyn „Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte“ se původně vztahoval k tomu, že nemají žebrat jídlo dům od domu (jak to píše Lukáš 10:7). To vůbec neznamená, že bych měl něco proti žebravým řádům nebo proti shánění peněz na zbožné účely pomocí crowdfundingových serverů (jak to vídáme na Západě). Idea františkánství je pro mě svatá. Ale nadměrná pokora hlasatelům evangelia nesvědčí, a myslím si, že právě to říkal Ježíš.

2018-07-08: Cožpak to není tesař?

Marek 6:1-6

Pro většinu posluchačů v Izraeli byl Ježíš někým neznámým a tajemným, někým, kdo přichází z dálky. Člověk snáze uvěří, že někdo je prorok, když jej nezná od dětství, od plenek a od neposlušnosti dospívání (vzpomeňme na to, jak se „ztratil“ v chrámě). Obyvatelé Nazareta ve dnešním čtení mají pozoruhodnou příležitost: Mohou uvidět Boha ne jako bytost v nedostižné výši, ne jako někoho z dalekých krajů, ale vidět jej v obyčejném tesaři. Pro mnoho z nich je to příliš. Je na místě si rozmyslet, jestli bychom něco takového dokázali my.

I v dnešní době by vypadalo pochybně, kdyby se prorokem měl stát někdo, kdo má nějakou technickou odbornost, řemeslo. Ale Bible je plná takových příběhů. Mojžíš nebo král David byli vzati ze statku, od ovcí a koz. Prorok Ámos se původně zabýval dobytkem a divokými fíky. Ježíš byl tesař, jeho učedníci rybáři nebo celníci, o Marii Magdalské se spekuluje leccos. Je zajímavé pomyslet na to, že by dnes prorokem Božím mohl být spolužák, kolega nebo tchyně. Po dnešním čtení můžeme říci jen nikdy neříkej nikdy. Hledat Boha v prostých věcech je důležitým znakem víry, nejen křesťanské. Bůh je nám mnohdy blíže, než si myslíme.