2018-09-02: Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků?

Marek 7:1-23

Farizeové spolu s teology, kteří přišli z centra židovského náboženství, se snaží posoudit, jestli Ježíšovo učení je pravé. Taková věc může být pro lid dost důležitá. My také občas sestavujeme své komise, které posuzují, jestli určitá zjevení mohou být pravá, jestli nejsou v rozporu s učením církve. Čtení minulé neděle končilo Petrovými slovy Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý, ale židovská komise spíše hledá nějakou vadu, rozpor s tradicí. Nahlédnout, že původ něčího učení je božský, je totiž docela těžké. Najít chybu je o mnoho snazší a komisi se to podaří: Nemyté ruce před jídlem! Ten člověk nectí tradici, nelze mu věřit. Příští neděli uvidíme, že Ježíš musel odejít.

Někdy i my takto jednáme. Slyšíme někoho, že káže nesnadné věci, a začneme hledat, proč bychom mu neměli věřit. Nakonec najdeme nějakou vadu a uleví se nám, nit na něm suchou nenecháme. Přitom mnoha jiným lidem při jeho slovech hoří srdce. Ta věc je těžká: Jeden nevěří chlápkovi v nepraných šatech, druhý chlápkovi z mercedesu. Třetí tomu, kdo nectí tridentský koncil. Ani já neumím říci, komu věřit a komu ne. Ale často to můžete cítit ve svém srdci.

Reklamy

2018-08-26: To je tvrdá řeč

Jan 6:60-69

Učedníkům se Ježíšova řeč zdá tvrdá, možná spíš urážlivá a nepřijatelná. Chtěli, aby se Ježíš jako nový teokrat ujal vládnutí vyvolenému lidu. Chtěli hrdého a vznešeného vládce, a ne někoho, kdo sám sebe dává jako chléb. Každý z těch, kdo třímali v ruce meč nebo vidle, teď viděl, že takto se světu vládnout nedá, že Ježíšovo učení je k vítězství nad Římany nedovede. Velká Boží moc, kterou u Ježíše viděli, je jim teď vlastně na nic. A měli pravdu: Hledali totiž, jak by Bůh mohl pomoci jejich záměrům, a ne, jak by oni mohli pomoci záměrům Božím. Byli ochotni nasadit život za království Boží, byli odhodláni obětovat své tělo a krev. Nenapadlo je, že totéž má v plánu i Bůh. Mnoho jich odešlo s nepochopením.

Ježíšův postup nakonec Římany skutečně neporazil, ale zato přivedl křesťany ke skutečné lásce Boží. Nakonec přiklonil římskou říši na stranu křesťanů. Dnes je Řím střediskem křesťanského světa. Mám pochybnosti o tom, jestli by se taková věc mohla podařit zástupu s meči a vidlemi, který chtěl Ježíše učinit králem.

Podobně si nejsem jist, jestli se zástupu našich nacionalistů podaří donekonečna držet za hranicemi naší země migranty z muslimských zemí. Možná by bylo pro budoucnost moudré snažit se je spíš přiklonit na naši stranu. Pokud si nejsme jisti opakem, měli bychom se držet Ježíšových slov o posledním soudu, kdy ovcím říká byl jsem na cestách, a ujali jste se mne. Už jen nejasně si vybavuji větu, kterou pronesl jakýsi antický velitel tváří v tvář nepřátelskému vojsku: Nemůžeme je porazit, když nemáme jejich lučištníky. Možná ti lučištníci zrovna dnes připlouvají.

2018-08-19: Kdo jí tento chléb, bude žít navěky

Jan 6:51-58

Celá šestá kapitola je předznamenána tím, jak Ježíš rozmnožil chleba a ryby a nasytil pětitisícový zástup. Lidé viděli, že Ježíšovo učení se liší od toho Mojžíšova (který lid zase zázračně nasytil manou), nebo aspoň od toho, jak byli zvyklí jej slýchat. Od Ježíše chtějí něco jako záruku, že jeho učení bude fungovat líp. Jejich cílem je svržení vlády a předpokládají, že to je i Ježíšův nejvyšší zájem, že jeho zbožnost má tento cíl. Náboženství pro ně byla věc těsně spojená s národem a s politikou. Před časem byl okamžik, kdy k tomuto cíli Ježíšovi chyběl jen krůček: … jestliže padna, budeš se mi klaněti… Tehdy se Ježíš tou cestou nevydal a ani dnes se na ni nechystá. V tomto směru jeho učení nefunguje o mnoho líp než tradiční mojžíšovství. Místo toho nám nabízí, že když budeme víru žít celým tělem a celou duší, tělem i krví, když přijmeme jeho oběť a cestu jeho oběti, budeme v sobě mít život a ten bude věčný. Zůstávat v Bohu a mít Boha v sobě na věky – tak nějak vypadá cíl, ke kterému Ježíš zval. Tak nějak vypadá království, k němuž to ostatní je přidáno. O tom, jak se lidé k jeho nabídce stavěli, si přečteme příští neděli.

2018-08-12: Všichni budou vyučeni od Boha

Jan 6:41-51

Formulace dnešního čtení se v různých jazycích mírně liší a zrovna náš liturgický překlad zní dost tajemně. Myslím si, že odkaz na Jeremiáše (31:34) ve verši 45 je pro pochopení smyslu dnešního čtení důležitý. Osobně si nemyslím, že by dnešní čtení byl odkaz na Eucharistii, jak se někdy říká. Věřím, že Ježíš mluvil ke svým posluchačům tak, aby mu pokud možno rozuměli na místě. Spíše je pro mě přijatelná myšlenka, že slovo chléb hraje roli nejenom obilného pokrmu, ale i posily nebo povzbuzení duchovního rázu.

Ježíš ve dnešním čtení rozlišuje dvě skupiny lidí: Jedny, kteří jsou od Otce a vyučili se u něj, dnes bychom řekli lidé obrácení, a pak ty, kdo jej nechápou. Pro první je Ježíš posilou a jeho učení je pokrmem s nebe. Ježíš se pro ně vydává – vydává sám sebe všanc, aby jim ozřejmil cestu. Na svém těle, ve svém životě ukazuje plody víry. Druzí se s nedůvěrou dívají na nadšení těch prvních a ptají se, jak jim chce dát jíst své tělo. Není to tak, že by byli ateisté: Pouze jejich víra je jiná, není křesťanská. Časem se možná naučí vzývat jméno Ježíš, ale jeho ideály jim budou vzdálené do té doby, než se vzdělají u Otce. Myslím si, že Ježíš tyto lidi neodhání, ale že by neměli křesťany vést. Církev by neměli vést tradicionalisté, i když ji mohou korigovat.