2018-11-18: V těch dnech po velkém soužení

Marek 13:24-32

Před dnešním čtením předchází popis velkého soužení, které někdy bývá spojováno se zničením Jeruzaléma nebo se situací před koncem světa. Ale v tomto soužení Kristovi věrní uvidí zárodky slávy Boží, jejíž nástup je líčen ve dnešním čtení. Líčení toho, jak zhasne slunce a nebe se zachvěje, to není detailní předpověď událostí, které nás mají čekat. Má podobný význam jako popis terénních úprav na počátku Izajášovy čtyřicáté kapitoly: Znázorňuje velikost Boží.

Zárodky slávy Boží vidíme kolem sebe každý den. A i když dnes neprožíváme dobu tak těžkých zkoušek, jakými začíná Markova 13. kapitola, je úkolem především nás, křesťanů, abychom si těch zárodků slávy všímali, abychom se z nich radovali a abychom byli připraveni o nich hovořit. O smyslu apokalyptických proroctví jsem psal už dříve. Tento úryvek Markova evangelia chápu v podobném duchu.

Dnešní čtení ale může mít také rozměr osobní. Okamžiky mého vlastního obrácení jsou spojeny s těmi chvílemi v životě, kdy jsem si myslel, že moje zbožnost končí. Je možné, že Bůh takto přichází často, že je to záměrné. Přál bych si, aby už brzy přišel do celé naší země. Velmi bych chtěl být při tom.

Reklamy

Nebeský Jeruzalém

Mezi lidskou bezbožností a Nebeským Jeruzalémem, kde teprve uvidíme Boha takového, jaký je, leží široká řeka. Přeplavat tu řeku není vůbec snadné. Lidé, kteří z té druhé strany zaslechli vábivé volání,  hledí na dravý proud a váhají. Naštěstí se uprostřed řeky nachází ostrov, oáza klidu a odpočinutí: Ostrov tradiční víry.

Na ostrově žije mnoho lidí. Někteří z nich stojí na břehu a hrdě hledí na polovinu toku, kterou zdolali – a jejich hrdost je přirozená a správná. Další chodí na opačnou stranu ostrova a zkoumavě pozorují druhé rameno řeky, za nímž je země svatá. A mnoho lidí se pilně pustilo do práce, aby si na tom ostrově postavili příbytek. Všichni ti lidé jsou dobří, a když zplihlí a znaveni vylezete na břeh, postarají se o vás s vlídností. Za jejich pomoc určitě budete vděční. Cesta přes první rameno řeky nebyla vůbec snadná a vy se potřebujete zotavit. A když pohlédnete k protějšímu břehu, uvidíte,  že druhé rameno je ještě horší: Bez rady zkušených plavců se neobejdete, a pokud nebudete bojovat proti proudu,  strhne vás do míst, odkud není návratu.

Dáte-li se s místními lidmi do řeči, brzy zjistíte, že někteří z nich se připravují na cestu na protější,  zaslíbený břeh. Mnoho se jich ale na cestu nechystá – zdá se, že tady našli svůj cíl. Mnozí vás od další cesty budou zrazovat. Jejich argumenty jsou mnohdy přesvědčivé: Nelze popřít, že ostrov je velký a je tu dost práce i možností k vlastnímu růstu – například boj se hříchem,  který je na ostrově tématem číslo jedna, nikdy nekončí. Také nelze popřít, že cesta ke břehu, na kterém leží Nebeský Jeruzalém, je dost nebezpečná. A pokud se někdo vydá na cestu vámi inspirován, může nakonec i jeho krev padnout na vás. Mnoho lidí na ostrově je přesvědčeno o tom, že zde už dosáhli svého cíle. Je možné, že mají pravdu. Ale pokud v srdci cítíte volání nebe, budete se jednou muset znovu ponořit do vln. Myslím si, že to byl tento ostrov, na kterém kázal Ježíš.

– – – – – – – – – – –

Mnoho lidí se domnívá, že Nebeský Jeruzalém,  který sestupuje s nebe na konci Janovy Apokalypsy, přijde od Boha na konci věků. Mnozí dokonce kvůli tomu hledají paralely mezi Janovým zjevením a dnešní dobou. Ale myslím si, že logika Janova Zjevení není taková. Svět zde nespěje od špatného k horšímu, jak by se z novinových titulků zdálo. Věci, které jsou nazvány posledními, zde bývají ty nejlepší a nejdůležitější. Na konci věků pak zvítězí Bůh. A tak Nebeský Jeruzalém z konce Písma existuje už dnes, je zde, a je to velmi dobré. Najdete jej na druhé straně řeky.

Vlastně si myslím, že Nebeský Jeruzalém se zas tak moc neliší od města, ve kterém žijete. Ano, je jako mladá nevěsta, jak se dočteme v Apokalypse. A není tu potřeba lampy ani světla slunce. Ale možná to není nutně město, co je celé nové: Možná se jenom vy díváte novýma očima,  které teď nachází stopy Boží ve všem kolem vás.