2018-11-11: Dala všechno co měla

Marek 12:38-44

V komentářích ke dnešnímu čtení jsem se dozvěděl, že jeden denár se skládal ze 6 meahů, jeden meah byl dva pondiony, jeden pondion byl dva assarie a assarius bylo množství stříbra odpovídající čtyřem zrnkům ječmene. Vdova dala dvě mosazné mince v celkové hodnotě jednoho ječného zrnka stříbra, tedy asi jednu šestadevadesátinu denáru. Denár byla denní mzda dělníka. Při dnešní průměrné denní mzdě cca 1600 Kč to činilo kolem 16 korun, což bylo celé její živobytí. To nezní jako báchorka. Ještě v roce 1820 žilo za méně než dnešní dolar na den více než 80% všech lidí na světě, a i dnes, po všem technickém pokroku, je to kolem deseti procent. Těch „pár halířů“ v českém překladu je nejspíš odrazem situace u nás v počátcích první republiky, kdy obvyklá mzda byla necelá desetikoruna denně (pracovních dnů v týdnu bylo 6) a vdovin dar by tedy byl vyčíslen méně než deseti haléři.

Lze předpokládat, že vdova byla chudší než dnešní bezdomovec. Přesto za ní Ježíš nejde a neřekne „Paní, vy byste při své chudobě nic dávat nemusela, vždyť se to v ostatních darech ztratí“. Naopak, Ježíš ocení, že i tak chudá žena bude mít podíl na oslavě Boha – a její podíl je větší než těch, kdo dali na dnešní peníze tisíce. Touha oslavit Boha celým svým živobytím, celým svým životem, je bohatstvím nejen pro ty, kdo umí oslovit davy, kdo mají slávu a moc. Je bohatstvím i pro nás, kdo mezi lidmi na chodníku ničím nevynikáme. V Božích očích náš život je podobně velký jako životy těch nahoře. I prostý život může být Bohu milý, a to je pro chudé velká radost. Ve dnešním čtení nenajdeme nic o tom, že by slepí viděli, hluší slyšeli, malomocní byli očišťováni nebo mrtví vstávali, jak o tom píše Matouš na začátku 11. kapitoly – ale vidíme, jak Ježíš chudým zvěstuje evangelium. Blaze tomu, kdo se nad tím neuráží.

 

Reklamy

2016-08-07: Opatřte si měšce, které nezpuchřejí

Lukáš 12:32-48

Na začátku dnešního čtení Ježíš vyzývá učedníky, aby prodali svůj majetek a rozdali jej. Nemyslím si, že by se na základě této výzvy daly zakládat žebravé řády. Tato výzva je spíše poukázáním na to, jak malou hodnotu má pozemské bohatství ve srovnání s tím věčným, nebeským. Myslím si, že chudoba žebravých řádů spíše navazuje na začátek Lukášovy čtvrté kapitoly, kde Ježíš vysílá učedníky hlásat evangelium a říká jim, aby si nebrali peníze a zásoby. Dnešní čtení pro volbu chudoby může být povzbuzením, ale ne zdůvodněním.

Dnešním čtením prostupuje postava pána, který dává služebníkovi úkol. Je to obraz nás a Boha Otce. Z celého Nového i Starého zákona víme, že plnit úkol Boží je pro člověka radostné, že to jeho život smysluplně završuje. Na plnění svého životního úkolu nemáme litovat prostředků, i kdyby to znamenalo, že je nenávratně obětujeme (neboť když majetek rozprodáme a rozdáme chudým, je to zcela nevratné). Podstatné ale není rozdat majetek. Podstatné je hledat Pánovu vůli a jednat podle ní.

Kdybychom ve dvanácté kapitole četli o kousek dále, dostali bychom se k pasáži, která v letošních nedělních čteních není: Ve verších 54-57 Ježíš naznačuje, že znát Pánovu vůli je snadné, že je nám to přirozené. Také v Deuteronomiu (30:14) čteme …to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. A pokud nám orientace v Boží vůli chybí, vraťme se na začátek Lukášovy 11. kapitoly, kde máme příslib Božího Ducha (a ten nás naučí všechno – Jan 14:26).