2018-11-25: Velekněží mi tě vydali

Jan 18:33-37

Heslo rozděl a panuj bylo v Ježíšově době známo už několik staletí a Římané neváhali tuto metodu používat. Když Ježíš vtipně odrazil jeho posměšnou otázku, jestli je král, Pilát zdůrazňuje, že Ježíše vydali velekněží: Ti, kteří měli lid vést z titulu své funkce, žádají smrt pro toho, za nímž by lid byl ochoten jít. Pilát má dobrý důvod to zdůraznit, protože tak může potrestáním Ježíše postavit židovský lid proti jeho formálním vůdcům. Podobně nemilou situaci, kdy se určité síly snaží rozdělit národ tak, aby jedni stáli proti druhým, prožíváme my v této době. Emotivní komentáře v médiích i na sociálních sítích se snaží prohloubit rozdělení mezi občany i mezi členy církve a já se znepokojením pozoruji, jak se národ a církev štěpí. Tam, kde dřív byla možná diskuse, se dnes člověk bojí svůj názor říci, protože lidem už nejde o svlažení vyprahlé půdy, ale o to, na kterou stranu kapky tečou. Mnohdy jen říkáme tytéž věci různými slovy a před pravdou nebeskou jsou moderní názory stejně ubohé jako ty tradiční. Ale nepřítel každé neporozumění dokáže rozdmýchat. Pilát dnes na podobný oltář klade Ježíše.

Ježíš nikoho neobviňuje, jen Pilátovi připomíná základní cíl, který by vládce a soudce měl mít – hledat pravdu. Je to hledání pravdy, co z nás dělá krále, ne hledání toho, jak druhé pokořit. Přitom ví, že Pilát se chystá jednat opačně: Podpořit farizejské předáky, za nimiž lidé pak půjdou tím míň. A udělat to tak, aby všichni viděli, že vina je na nich. Stejně, jako to nyní je v naší zemi. Ale nenechme se tím zviklat v naději. I když se to nezdá, nakonec, přece jen, Ježíš je král.

Další myšlenky jsem sepsal před třemi roky: 2015-11-22: Já jsem král

Reklamy

2016-07-31: Kdo mě ustanovil nad vámi soudcem?

Lukáš 12:13-21

Civilizované řešení sporů je jednou ze základních věcí, které odlišují smečku od kulturní společnosti. Nemá-li společnost silného vládce, který řídí řešení sporů, vzniká bezpráví, vláda mafií a krevní msta. Starozákonní lidé se cítili Bohem obdarováni, když dostali mocného soudce nebo krále, protože alternativou byl strach o život a majetek. Autorita soudit a pomazání od Boha (mesiášství) byla pro ně jedna a tatáž věc. Muž plný Boží moci byl pro Izraelity na soudce a krále jasným kandidátem. Ale Ježíš se neujal světské vlády už tehdy, když jej ďábel pokoušel na poušti (Matouš 4:9), skryl se, když jej chtěli provolat králem (Jan 6:15), a ani dnes se vlády neujímá. Ježíš přišel do společnosti, kde zákonnost byla na dosah ruky [i když byla vykonávána nepřítelem]. Kralování Boží, které Ježíš hlásá, nezačíná převzetím moci ve státě. Začíná tím, že jeho zákon nalezneme ve svém srdci. Že jej nalezneme a přijmeme ve svém srdci a odtud jej poneseme do světa. Odměnou nám pak bude radost, kterou svět nemůže dát.

Pokud jde o ošizeného muže a jeho dědictví, tak (asi na rozdíl od některých jiných komentátorů) nevím, kde jeho bratr vzal tu moc, aby si dědictví přivlastnil. V každém případě muž pociťuje křivdu tak naléhavě, že ji vytahuje na světlo v prvním okamžiku, kdy Ježíš promluví o úřadech a soudcích (i když o nich mluví v jiné souvislosti). Je možné, že se ten muž neobrátil na světský soud, protože toužil po spravedlnosti od Boha a ne od nepřítele. Nevím, kdo byl v právu, a vlastně ani nevím, jestli Ježíš kritizuje chamtivost jednoho nebo druhého bratra. Ale v reakci na mužova slova rozvíjí významné kázání o pokladech, které můžeme mít v Božím království. Jádro tohoto kázání nás čeká příští neděli.