2018-11-18: V těch dnech po velkém soužení

Marek 13:24-32

Před dnešním čtením předchází popis velkého soužení, které někdy bývá spojováno se zničením Jeruzaléma nebo se situací před koncem světa. Ale v tomto soužení Kristovi věrní uvidí zárodky slávy Boží, jejíž nástup je líčen ve dnešním čtení. Líčení toho, jak zhasne slunce a nebe se zachvěje, to není detailní předpověď událostí, které nás mají čekat. Má podobný význam jako popis terénních úprav na počátku Izajášovy čtyřicáté kapitoly: Znázorňuje velikost Boží.

Zárodky slávy Boží vidíme kolem sebe každý den. A i když dnes neprožíváme dobu tak těžkých zkoušek, jakými začíná Markova 13. kapitola, je úkolem především nás, křesťanů, abychom si těch zárodků slávy všímali, abychom se z nich radovali a abychom byli připraveni o nich hovořit. O smyslu apokalyptických proroctví jsem psal už dříve. Tento úryvek Markova evangelia chápu v podobném duchu.

Dnešní čtení ale může mít také rozměr osobní. Okamžiky mého vlastního obrácení jsou spojeny s těmi chvílemi v životě, kdy jsem si myslel, že moje zbožnost končí. Je možné, že Bůh takto přichází často, že je to záměrné. Přál bych si, aby už brzy přišel do celé naší země. Velmi bych chtěl být při tom.

Reklamy

2017-12-03: Co vám říkám, říkám všem

Marek 13:33-37

Před třemi týdny jsme četli podobenství o deseti pannách, které se těšily na příchod ženichův. Nevím, nakolik se ve dnešním podobenství služebníci těší na příchod pána, ale určitě se nepřikláním k naší lidové tradici, která moment „Kristova druhého příchodu“, tedy konce světa, líčí jako okamžik hrůzy.

Na strachu z konce světa je totiž něco jako vzdor. Je to představa, že bychom chtěli dělat věci podle svého, ale jakýsi strašák (Bůh) nám v tom brání. Když se mu nepodřídíme, pošle nás trpět do pekla. Ale podobenství o špatném služebníku, které jsme četli před dvěma týdny, nám říká, že pravý opak je pravdou: Je Božím úmyslem podpořit nás v tom, co dělat chceme – někoho pěti hřivnami, někoho dvěma a jiného jednou. Ta věc je ještě jasnější v evangeliu svatého Lukáše (19:13): Tam nejlepším služebníkům těch deset hřiven zůstává a pochvalu dostanou navíc. Vzdor proti Bohu je bláznivá věc. Na jeho příchod se máme těšit s radostí.

Nebeský Jeruzalém

Mezi lidskou bezbožností a Nebeským Jeruzalémem, kde teprve uvidíme Boha takového, jaký je, leží široká řeka. Přeplavat tu řeku není vůbec snadné. Lidé, kteří z té druhé strany zaslechli vábivé volání,  hledí na dravý proud a váhají. Naštěstí se uprostřed řeky nachází ostrov, oáza klidu a odpočinutí: Ostrov tradiční víry.

Na ostrově žije mnoho lidí. Někteří z nich stojí na břehu a hrdě hledí na polovinu toku, kterou zdolali – a jejich hrdost je přirozená a správná. Další chodí na opačnou stranu ostrova a zkoumavě pozorují druhé rameno řeky, za nímž je země svatá. A mnoho lidí se pilně pustilo do práce, aby si na tom ostrově postavili příbytek. Všichni ti lidé jsou dobří, a když zplihlí a znaveni vylezete na břeh, postarají se o vás s vlídností. Za jejich pomoc určitě budete vděční. Cesta přes první rameno řeky nebyla vůbec snadná a vy se potřebujete zotavit. A když pohlédnete k protějšímu břehu, uvidíte,  že druhé rameno je ještě horší: Bez rady zkušených plavců se neobejdete, a pokud nebudete bojovat proti proudu,  strhne vás do míst, odkud není návratu.

Dáte-li se s místními lidmi do řeči, brzy zjistíte, že někteří z nich se připravují na cestu na protější,  zaslíbený břeh. Mnoho se jich ale na cestu nechystá – zdá se, že tady našli svůj cíl. Mnozí vás od další cesty budou zrazovat. Jejich argumenty jsou mnohdy přesvědčivé: Nelze popřít, že ostrov je velký a je tu dost práce i možností k vlastnímu růstu – například boj se hříchem,  který je na ostrově tématem číslo jedna, nikdy nekončí. Také nelze popřít, že cesta ke břehu, na kterém leží Nebeský Jeruzalém, je dost nebezpečná. A pokud se někdo vydá na cestu vámi inspirován, může nakonec i jeho krev padnout na vás. Mnoho lidí na ostrově je přesvědčeno o tom, že zde už dosáhli svého cíle. Je možné, že mají pravdu. Ale pokud v srdci cítíte volání nebe, budete se jednou muset znovu ponořit do vln. Myslím si, že to byl tento ostrov, na kterém kázal Ježíš.

– – – – – – – – – – –

Mnoho lidí se domnívá, že Nebeský Jeruzalém,  který sestupuje s nebe na konci Janovy Apokalypsy, přijde od Boha na konci věků. Mnozí dokonce kvůli tomu hledají paralely mezi Janovým zjevením a dnešní dobou. Ale myslím si, že logika Janova Zjevení není taková. Svět zde nespěje od špatného k horšímu, jak by se z novinových titulků zdálo. Věci, které jsou nazvány posledními, zde bývají ty nejlepší a nejdůležitější. Na konci věků pak zvítězí Bůh. A tak Nebeský Jeruzalém z konce Písma existuje už dnes, je zde, a je to velmi dobré. Najdete jej na druhé straně řeky.

Vlastně si myslím, že Nebeský Jeruzalém se zas tak moc neliší od města, ve kterém žijete. Ano, je jako mladá nevěsta, jak se dočteme v Apokalypse. A není tu potřeba lampy ani světla slunce. Ale možná to není nutně město, co je celé nové: Možná se jenom vy díváte novýma očima,  které teď nachází stopy Boží ve všem kolem vás.

2015-11-12: Syn člověka přijde v oblacích

Marek 13:24-32

Už ve Starém zákoně se Bůh častokrát zjevoval v oblaku. Podle dnešního evangelia má na konci věků v oblaku přijít i Ježíš. Nemyslím si ovšem, že se má jednat o oblak tvořený kapkami mlhy. Spíše bych oblak viděl jako situaci, kdy věci nepoznáváme s jistotou.

Před dnešním úryvkem je text, ve kterém Ježíš mluví o lživých prorocích a lživém mesiáši. Potom Syn člověka přichází v oblaku. Není zde jistota, není zde zjevení, které by chápali všichni lidé. Myslím si, že Ježíše v oblaku pozná jen ten, kdo Boha už zná, kdo se s ním setkal už vícekrát. Pozoruhodný obraz Boha, který přichází a přitom nám nedává jistotu své dobroty, vykreslil C. S. Lewis v Letopisech Narnie (začátek knihy Stříbrná židle): Julie se chce jít napít z potoka, ale mezi ní a potokem je obrovský mluvící lev. Lucie zjistí, že lev s ní mluví mírně.

„A slíbíte mi, že mi nic neuděláte, když půjdu?“ ptala se.
„Neslibuji ti nic,“ pravil Lev.

V příběhu z Narnie se časem ukáže, že lev je na naší straně. Takto to bývá i v životě člověka: Možná v rozporu se školním vzděláním, možná v rozporu s rozumem nakonec srdce rozpozná pravdu a člověk se postaví do boje na správné straně. Nemáme jistotu, že nezemřeme (vlastně je pravdou opak). Máme ale možnost stát v boji na straně Boží.

Ještě si všiměte, že v našem úryvku z evangelia Ježíš přichází ve slávě. Nevím, jestli dnes, v době showbyznysu, všichni správně chápají slovo sláva. Jsem přesvědčen o tom, že biblické slovo sláva znamená především někoho, kdo svým věrným přináší radost, zadostiučinění, pomoc a útěchu. Syn člověka přicházející se slávou a mocí je obrazem Ježíše takového, jak jej známe z evangelií: Obrazem Ježíše, který je na naší straně, pokud jsme my byli na straně jeho.

Není to snadné, nenechat si vzít obraz Boha, který je v našem srdci vtištěn už od narození. Shinead O’Connor ve své písni zpívá:

All babies are born saying God’s name…
All babies are crying
For no-one remembers God’s name…

Ta píseň velmi souvisí s dnešním evangeliem.

Lživých proroků je kolem více než dost a častokrát tím více křičí, čím jejich obrazy Boha jsou ubožejší. Nenechejme se jimi zmást. Hrad, který hledáme, je v našem nitru.