2018-12-23: Blahoslavená která jsi uvěřila

Lukáš 1:39-45

Dnešní evangelium popisuje setkání dvou žen, které si prožily ženskou noční můru: Alžběta byla dosud považována za neplodnou, což  byl nevděčný úděl. Maria, naopak, počala dítě za svobodna, což bylo ještě horší. Žádná z nich nezapadala do úzkých škatulek tradiční společnosti. Ale Bůh jim oběma dá tu milost, že jejich jména, spolu se jmény jejich synů, lidé budou znát a chválit ještě po tisících let. Podobných příběhů je v židovské tradici víc – třeba příběh Abraháma a jeho ženy Sáry, nebo proroctví z dnešního prvního čtení, kdy z maličkého města (Betléma) přichází král, jehož moc bude sahat do končin země. Ta věc nám může být poučením, když se nám něčí život zdá pochybený: I dnes může Hospodin mít plány, o nichž nemáme tušení. Samozřejmě to ale neznamená, že bychom neměli vystoupit proti tomu, když někde vidíme soustavné zlo.

Možná to byla právě šikana, kterou Alžběta trpěla od zbytku společnosti, co pomohlo Janu Křtiteli pochopit skutečnou slávu Boží. Možná totéž prožíval i mladý Ježíš. Ale pochopit neopodstatněnost tradičních předsudků je jenom první část cesty: Potřebujeme ještě druhou část, oslovení Duchem Svatým. A nejen oslovení, ale také pochopení a přijetí tohoto volání – tak, jak to ve dnešním čtení prožívá Alžběta, nebo jak to o pár řádek dál líčí Maria ve svém chvalozpěvu. Podstatou tohoto úseku Písma je popis toho, jak se dvě ženy setkávají spolu navzájem a zároveň s Bohem. Začíná zde to, co je podstatou křesťanství.

Reklamy

2015-12-20: Požehnaná jsi mezi ženami

Lukáš 1:39-45

Jak málo požehnaný se může zdát Mariin život jsem vysvětlil ve své loňské úvaze a na její výpravu k rodině kněze Zachariáše jsem narazil při příležitosti eucharistického kongresu. Připomenu, že pohostinnost, se kterou se tam Maria setkala, nebyla vůbec samozřejmá. Kdyby rodina kněze Zachariáše dbala tradic, mohla Pannou Marií opovrhovat: Dívka právě o vlásek unikla popravě kvůli nemanželskému těhotenství, v té době těžkému zločinu. Je možné, že odešla k příbuzným proto, aby unikla pohrdání ostatních nazaretských žen. V evangelijném příběhu ale Alžběta není tradicionalistka, ale světice. Proto můžeme slyšet tak nepravděpodobná slova: Požehnaná jsi mezi ženami… a dokonce v souvislosti s jejím těhotenstvím.

Přijímat lidi v jejich nouzi je obvykle ctností těch, kdo se cítí být bohatí dary, které dostali. Alžběta v tu chvíli určitě měla důvod cítit se bohatá – její dítě byl patrně také dar nebes. Podobně většina křesťanů se může cítit bohatá dary, které jsme od Boha dostali. Nemám teď na mysli přísliby na života „na věčnosti“. Spíše mám na mysli vědomí přátelství Boha, které nám dává pocítit věc, kterou nevěřící často potajmu postrádají: Tušení cíle či smyslu našeho života, který má s Bohem hodně společného.