2018-11-11: Dala všechno co měla

Marek 12:38-44

V komentářích ke dnešnímu čtení jsem se dozvěděl, že jeden denár se skládal ze 6 meahů, jeden meah byl dva pondiony, jeden pondion byl dva assarie a assarius bylo množství stříbra odpovídající čtyřem zrnkům ječmene. Vdova dala dvě mosazné mince v celkové hodnotě jednoho ječného zrnka stříbra, tedy asi jednu šestadevadesátinu denáru. Denár byla denní mzda dělníka. Při dnešní průměrné denní mzdě cca 1600 Kč to činilo kolem 16 korun, což bylo celé její živobytí. To nezní jako báchorka. Ještě v roce 1820 žilo za méně než dnešní dolar na den více než 80% všech lidí na světě, a i dnes, po všem technickém pokroku, je to kolem deseti procent. Těch „pár halířů“ v českém překladu je nejspíš odrazem situace u nás v počátcích první republiky, kdy obvyklá mzda byla necelá desetikoruna denně (pracovních dnů v týdnu bylo 6) a vdovin dar by tedy byl vyčíslen méně než deseti haléři.

Lze předpokládat, že vdova byla chudší než dnešní bezdomovec. Přesto za ní Ježíš nejde a neřekne „Paní, vy byste při své chudobě nic dávat nemusela, vždyť se to v ostatních darech ztratí“. Naopak, Ježíš ocení, že i tak chudá žena bude mít podíl na oslavě Boha – a její podíl je větší než těch, kdo dali na dnešní peníze tisíce. Touha oslavit Boha celým svým živobytím, celým svým životem, je bohatstvím nejen pro ty, kdo umí oslovit davy, kdo mají slávu a moc. Je bohatstvím i pro nás, kdo mezi lidmi na chodníku ničím nevynikáme. V Božích očích náš život je podobně velký jako životy těch nahoře. I prostý život může být Bohu milý, a to je pro chudé velká radost. Ve dnešním čtení nenajdeme nic o tom, že by slepí viděli, hluší slyšeli, malomocní byli očišťováni nebo mrtví vstávali, jak o tom píše Matouš na začátku 11. kapitoly – ale vidíme, jak Ježíš chudým zvěstuje evangelium. Blaze tomu, kdo se nad tím neuráží.

 

Reklamy

2015-11-08: Vyjídají vdovám domy

Marek 12:38-44

Jsem anděl, co tě dostal na povel,
ale vezmu-li tě do nebe,
chci z toho něco pro sebe…

…tak zpívá skupina s příhodným jménem Xindl X jistou (záměrně) odpornou píseň. Hlásání evangelia takto vypadat nemá.

Varování před učiteli Zákona je varováním před skutečně politováníhodnou duchovní pýchou: Ti, které Ježíš kritizuje, se nejen veřejně stavěli do pozice lidí, jejichž víra je lepší, než víra těch ostatních, ale ještě navíc naznačovali, že také jejich modlitba je lepší, že mohou těm druhým u Boha něco zařídit. A pod tou záminkou „vyjídali vdovám domy“, tj. patrně se jimi nechávali živit pod záminkou modliteb. Žena, které zemřel muž, obvykle nemyslí hluboce teologicky, takže si neuvědomí, že kupovat si takto zprostředkování pomoci Boží hraničí s pohanstvím. Využívat zranitelnosti druhých a šířit pohanské praktiky je dvojí hřích.

V Novém zákoně se obživa hlasatelů evangelia řeší vícekrát. Když Ježíš posílá své učedníky „ke ztraceným ovcím z lidu izraelského“, říká jim, že za konkrétní zázraky nemají chtít platbu (Matouš 10:8) – mají počítat s tím, že je lidé budou živit sponzorsky. Podobný způsob žebroty učil i svatý František.

Minulou neděli jsem vykládal první blahoslavenství pomocí duchovní skromnosti. Dnešní čtení na to logicky navazuje.