2018-11-18: V těch dnech po velkém soužení

Marek 13:24-32

Před dnešním čtením předchází popis velkého soužení, které někdy bývá spojováno se zničením Jeruzaléma nebo se situací před koncem světa. Ale v tomto soužení Kristovi věrní uvidí zárodky slávy Boží, jejíž nástup je líčen ve dnešním čtení. Líčení toho, jak zhasne slunce a nebe se zachvěje, to není detailní předpověď událostí, které nás mají čekat. Má podobný význam jako popis terénních úprav na počátku Izajášovy čtyřicáté kapitoly: Znázorňuje velikost Boží.

Zárodky slávy Boží vidíme kolem sebe každý den. A i když dnes neprožíváme dobu tak těžkých zkoušek, jakými začíná Markova 13. kapitola, je úkolem především nás, křesťanů, abychom si těch zárodků slávy všímali, abychom se z nich radovali a abychom byli připraveni o nich hovořit. O smyslu apokalyptických proroctví jsem psal už dříve. Tento úryvek Markova evangelia chápu v podobném duchu.

Dnešní čtení ale může mít také rozměr osobní. Okamžiky mého vlastního obrácení jsou spojeny s těmi chvílemi v životě, kdy jsem si myslel, že moje zbožnost končí. Je možné, že Bůh takto přichází často, že je to záměrné. Přál bych si, aby už brzy přišel do celé naší země. Velmi bych chtěl být při tom.

Reklamy

2015-11-12: Syn člověka přijde v oblacích

Marek 13:24-32

Už ve Starém zákoně se Bůh častokrát zjevoval v oblaku. Podle dnešního evangelia má na konci věků v oblaku přijít i Ježíš. Nemyslím si ovšem, že se má jednat o oblak tvořený kapkami mlhy. Spíše bych oblak viděl jako situaci, kdy věci nepoznáváme s jistotou.

Před dnešním úryvkem je text, ve kterém Ježíš mluví o lživých prorocích a lživém mesiáši. Potom Syn člověka přichází v oblaku. Není zde jistota, není zde zjevení, které by chápali všichni lidé. Myslím si, že Ježíše v oblaku pozná jen ten, kdo Boha už zná, kdo se s ním setkal už vícekrát. Pozoruhodný obraz Boha, který přichází a přitom nám nedává jistotu své dobroty, vykreslil C. S. Lewis v Letopisech Narnie (začátek knihy Stříbrná židle): Julie se chce jít napít z potoka, ale mezi ní a potokem je obrovský mluvící lev. Lucie zjistí, že lev s ní mluví mírně.

„A slíbíte mi, že mi nic neuděláte, když půjdu?“ ptala se.
„Neslibuji ti nic,“ pravil Lev.

V příběhu z Narnie se časem ukáže, že lev je na naší straně. Takto to bývá i v životě člověka: Možná v rozporu se školním vzděláním, možná v rozporu s rozumem nakonec srdce rozpozná pravdu a člověk se postaví do boje na správné straně. Nemáme jistotu, že nezemřeme (vlastně je pravdou opak). Máme ale možnost stát v boji na straně Boží.

Ještě si všiměte, že v našem úryvku z evangelia Ježíš přichází ve slávě. Nevím, jestli dnes, v době showbyznysu, všichni správně chápají slovo sláva. Jsem přesvědčen o tom, že biblické slovo sláva znamená především někoho, kdo svým věrným přináší radost, zadostiučinění, pomoc a útěchu. Syn člověka přicházející se slávou a mocí je obrazem Ježíše takového, jak jej známe z evangelií: Obrazem Ježíše, který je na naší straně, pokud jsme my byli na straně jeho.

Není to snadné, nenechat si vzít obraz Boha, který je v našem srdci vtištěn už od narození. Shinead O’Connor ve své písni zpívá:

All babies are born saying God’s name…
All babies are crying
For no-one remembers God’s name…

Ta píseň velmi souvisí s dnešním evangeliem.

Lživých proroků je kolem více než dost a častokrát tím více křičí, čím jejich obrazy Boha jsou ubožejší. Nenechejme se jimi zmást. Hrad, který hledáme, je v našem nitru.