2019-01-06: Mudrci od východu

Matouš 2:1-12

Když čtu příběh o mudrcích z východu, nemohu nevzpomenout na tibetské buddhisty a jejich dalajlámu. Už od 14. století, vždy, když dalajláma zemře, se přední mužové na základě různých věšteb a zjevení snaží najít jeho další vtělení a neváhají kvůli tomu hodně cestovat. Toho dnešního, čtrnáctého dalajlámu, našli v malé vesnici v oblasti ovládané muslimskými bojovníky, a ti za vydání jeho rodiny žádali obrovské výkupné. To se v roce 1939 s mezinárodní pomocí podařilo shromáždit a čtyřletý dalajláma se mohl přestěhovat do Tibetu. Tím nechci přirovnávat dalajlámu ke Kristu. Chci jen ukázat, že cesta mudrců za malým Ježíškem tehdy nemusela být něčím nelogickým. Nevyzněla by podivně ani v dnešní době.

Řecké slovo μάγοι v Ježíšově době mohlo znamenat kouzelníky nebo vzdělance různého druhu, ale nejspíš se (podle Heinricha Meyera) mělo jednat o příslušníky [nežidovského] kněžského kmene, vzdělané kasty Médů a Peršanů, která dnes bývá spojována se zoroastrismem. Zoroastrismus byl, podobně jako židovství, významným monoteistickým náboženstvím. Ať tito mudrcové zastupovali kohokoli, myslím si, že „tříkrálová“ epizoda z dnešního čtení nás má především ubezpečit o tom, že nekřesťanská náboženství hledají téhož Boha jako my. Jako křesťané jsme většinou přesvědčeni o tom, že křesťanská cesta vede k Bohu lépe, že je provázena zvláštními Božími milostmi. Ale shazovat hodnotu ostatních náboženství by mohl být vážný hřích: Mnoho lidí, kteří křesťanství nepoznali, se mohlo setkat s Bohem ve svém srdci a jejich učení mohlo oslovit lidi s podobnou zkušeností. Věřím-li, že je jeden Bůh, musím s úctou přijmout i to, že může promlouvat k druhým. Křesťanství je dar, který od Boha máme. Ostatní Boží dary nám nepřísluší snižovat, i když mohou být menší.

Reklamy