Myšlenka obnovit Mariánský sloup v Praze mi byla sympatická od začátku. Jednak je to přece jen symbol náboženství, ke kterému se hlásím, a jednak jeho stržení (3. listopadu 1918) bylo typickým projevem fake news. Například deník Našinec 7. listopadu 1918 otiskl zprávu ČTK, ve které tehdejší představitelé (nejspíš představitelé města, ale z článku není to úplně zřejmé) píšou: Z předsednictva byl vydán tento projev: Na Staroměst. náměstí byl v neděli večer bez vědomí Národního výboru stržen Mariánský sloup. Bylo zjištěno, že strhovatelé nezamýšlejí dotknout se tímto činem náboženských citů katolických, nýbrž chtěli v Mariánském sloupu strhnout znak poroby a hanby, domnívajíce se, že pomník tento byl vztýčen na paměť zkázy české samostatnosti v bitvě bělohorské. Naproti tomu nutno dle pravdy a historie vytknout, že Mariánský sloup není v žádné souvislosti s bitvou bělohorskou a zejména s popravou českých mučedníků na náměstí Staroměstském, nýbrž že byl zbudován teprve 30 let po bitvě bělohorské a to na památku, že Praha byla českým lidem vítězně obhájena před vpádem vojska švédského…“

Možná už se nedozvíme, kdo tu fake news o spojitosti sloupu s bělohorskou bitvou rozšířil. Připadá mi pravděpodobné, že sloup mohl být v té době zneužíván k politické agitaci. Svým způsobem byl sloup kontroverzní už od počátku a už při jeho stavbě jej prý někteří považovali za provokaci stoupenců uctívání Neposkvrněného početí namířenou proti jeho odpůrcům, například dominikánům. Nyní pražský arcibiskup, dominikán Dominik Duka, patřil k nejvýznamnějším stoupencům obnovy sloupu.

Těsně před slavnostním posvěcením obnoveného sloupu (15. 08. 2020) se kolem něj politické šarvátky rozvinuly znova. Arcibiskupství svolalo „některé donátory a podporovatele sloupu“ a nechalo je podepsat pamětní listinu, která měla být vložena do základů sloupu. Sdělovací prostředky ocitovaly z pamětní listiny několik mírně kontroverzních vět a z podepsaných lidí jmenovaly především ty, kteří v posledních letech vystupují spíše jako stoupenci populizmu než demokracie: Prezidenta republiky Zemana, jeho mluvčího Ovčáčka, předsedu vlády Babiše, komunistickou kandidátku na prezidenta Bobošíkovou, absolventku ekonomie Lipovskou. Starosta Prahy 1, inspirován vlnou odporu na sociálních sítích, se nakonec zasadil o to, že listina do sloupu vložena nebyla. Přesto mi na jazyku zůstala trpká příchuť z toho, jak komunikace kolem listiny vypadala. O tom, kteří další lidé byli k podpisu přizváni, sdělovací prostředky psaly jen ojediněle, takže ve vzduchu visí podezření, že si vybraly jen ty kontroverzní podpisy. Ale ani arcibiskupství další informace neuvedlo, nehájilo se, nezdůvodňovalo, pouze zpočátku dementovalo zprávu, že listina uložena nebude. Je zřejmé, že žádná z těchto stran nemá zájem na tom, aby se napětí ve veřejnosti utišilo, rozdělení jim nejspíš vyhovuje. V případě sdělovacích prostředků to šlo očekávat. V případě arcibiskupství nikoli.

Stejně jako při vzniku sloupu a stejně jako počátkem dvacátého století se i dnes někteří lidé patrně snaží Mariánský sloup využívat jako nástroj ke vzájemnému provokování mezi různými „bublinami“ v rozdělené společnosti. To je hrozně smutné, když uvážíme, že na jeho vrcholu je socha Panny Marie. Zbytečné popichování škodí jednotě křesťanů, kterou Panna Maria svým lednovým svátkem zašťiťuje. Dnes nejde jen o jednotu mezi různými křesťanskými denominacemi, ale i o jednotu různých proudů uvnitř katolické církve. Podněcovat rozdělení pod záminkou úcty k Panně Marii mi připadá jako velký hřích.