V době, kdy článek píšu, zbývá (snad) pár týdnů do zveřejnění výsledků sčítání lidu, které u nás proběhlo začátkem roku 2021. V myšlenkách se ale vracím k předchozímu sčítání z přelomu let 2010 a 2011. Tehdy mě jeden horlivý, tradičně smýšlející katolík šokoval sdělením, že do formuláře sčítání lidu svou víru neuvedl, protože státu ta informace neposlouží k ničemu dobrému. Hluboká nedůvěra tradiční části církve ke společnosti jako celku trvá dodnes. Tělo, svět, ďábla přemáhám, učí se děti modlit od útlého věku. Dnes se tato nedůvěra ke světu koncentruje v odmítání vakcíny proti covidu.

O letních prázdninách mi v tradiční české katolické rodině dávali číst rozhovor s americkým arcibiskupem C. M. Viganò o covidu, který letos na jaře publikoval server LifeSiteNews. Pan kardinál v článku popíral i to, že by na covid někdo mohl zemřít. Lidé z rodiny i díky jemu považovali vakcíny za součást snahy bohatých spiklenců ovládnout svět. O covid se zajímám a měl jsem zrovna s sebou nějaké grafy týkající se významného nárůstu úmrtnosti v době dosavadních covidových vln. Byla to data, o nichž jsem přesně věděl, že jsou pravdivá. Ale když jsem je zde prezentoval, nikdo mi neuvěřil. Proč by to pan arcibiskup říkal, kdyby to nebyla pravda? Mnoho tradičních křesťanů má dnes podobnou představu, jak přemáhat svět. Takový boj proti světu může mít oběti a všichni to tušíme. Zákopy této války ale už v létě byly tak důkladné, že jsem neviděl žádnou cestu, jak bych případným obětem mohl zabránit. Možná to ale ani není můj úkol.

Pátrání po smyslu (případných) obětí spojených s odmítáním vakcíny mě přivedlo k několika myšlenkám, které jsou odedávna součástí podstaty křesťanství. Jako první jsem narazil na myšlenku odmítání strachu. Na počátku pandemie mnoho lidí propadlo strachu z neznámé hrozby a za pocit bezpečí byli ochotni obětovat velkou část své svobody – případně svobody těch druhých. Když se na severní Moravě objevily první případy infekce, armáda uzavřela města Litovel a Uničov i s okolními vesnicemi. Povinnost nosit roušky platila, i když jste byli sami v lese. Byla to drakonická opatření. O infekci se vědělo málo a šel z ní strach. Odmítnout takový strach je pochopitelné. Člověk je na světě proto, aby žil, smrti se stejně neubrání. Odmítání přehnaného strachu je křesťanství vlastní. Ale myšlenka, že nechat se očkovat je totéž, jako podlehnout přehnanému strachu, mi tak samozřejmá nepřipadá.

Dalším důvodem odmítání vakcín je myšlenka, že při jejich výrobě nebo testování bývají používané buněčné linie odvozené z lidských zárodků, které kdysi byly zabity při interrupci. To člověka rozzlobí. Podílet se na takové špatnosti křesťan samozřejmě nechce. Ale podívejme se na situaci střízlivěji: Nevím přesně, jak se vyrábějí „klasické“ vakcíny, ale jsem přesvědčen, že vakcíny používající mRNA se určitě s použitím potracených buněk nevyrábějí. To samozřejmě nevylučuje možnost, že vakcíny byly před uvedením na trh na takových buňkách testovány. Ale na zmíněných buněčných liniích se už léta testuje spousta chemikálií, léčiv, kosmetických přípravků, dokonce i umělých příchutí a vůní. Odmítáme stejně všechny takové výrobky? Dokážeme je vůbec odlišit? Proč jsme si zasedli zrovna na vakcíny? A pokud se chceme držet svých zásad, museli bychom stejně odmítat věci, které byly vynalezené díky tomu, že někdo vykořisťoval obyvatele kolonií, nebo výrobky z ruských továren, jejichž stavbu zaplatili životem vězni ze stalinských pracovních táborů. Taková věc je nemožná. Naše kultura bohužel není neviňátko. Podobnou myšlenku jsem psal už v souvislosti s vegetariánstvím, ale napíšu ji znova: Náš život, bohužel, stojí na množství utrpení druhých lidí i zvířat. Snažme se toto utrpení nerozmnožovat, ale hlavně se snažme dát svému životu smysl, aby to, co spotřebováváme, nebylo zmařeno. Neplýtvejme svým časem a svým zdravím – jsme vykoupeni větším množstvím utrpení, než by si člověk myslel. Dobrým životem můžeme dát aspoň nějaký smysl i smrti těch, kdo poskytli (jakkoli nedobrovolně) své buňky pro farmaceutický průmysl.

Častým argumentem je také obava z nežádoucích následků očkování a z toho, že vakcína je experimentální. Nevím, jak lidé mohou takovou věc říkat vážně v době, kdy počet podaných vakcín přesáhl dvě miliardy. Ale je třeba si uvědomit, že mnoho tradičně smýšlejících lidí je hrdých na to, že nesledují televizi, někdy i nečtou noviny. Když pak hledají zprávy na internetu, je věcí ruské rulety, jestli padnou na zprávy seriózní nebo na dezinformace. Kolik nábojů asi je v tom pomyslném bubínku jejich revolveru? Jakou mají šanci dopátrat se za pár večerů toho, co je pravda? Obávám se, že člověk, který si vybral nedůvěru ke světu, najde dnes dezinformace snáze. Cesta zpátky pak není jednoduchá.

Zajímavou otázkou, která navazuje na předchozí bod, je myšlenka, že vakcíny mRNA jsou založené na lidské genetice a mohou změnit náš dědičný kód. Ta myšlenka je dost populární. Osobně si myslím, že je důsledkem nevzdělanosti lidí v procesech, které v (lidských) buňkách probíhají. Funkce molekul mRNA v buňce je následující: Každé buněčné jádro vyrábí velký počet molekul typu mRNA, které vznikly nakopírováním dědičné informace z našeho genetického kódu. Podle toho, ze které části kódu molekuly byly namnoženy, nesou informaci o struktuře různých bílkovin. Molekuly mRNA se zpátky do jádra nevracejí a ani nemají prostředky na to, aby svou informaci do dědičného kódu nějak zapsaly. Rozptýlí se v buňce, a ty z nich, které se uchytí na tzv. ribozómech, způsobí, že se podle jejich kódu začnou příslušné bílkoviny vyrábět. Pokud do některých buněk vpravíme mRNA z vakcíny proti covidu, tak pouze dáme buňkám za úkol, aby kromě svých bílkovin produkovaly také látku, která by u klasické vakcíny byla očkovací látkou. Na ní se imunitní systém člověka může předem naučit reagovat na některou z bílkovin, které jsou charakteristické pro virus covidu. Očkování je vlastně otužování. Bude fungovat tak dlouho, dokud imunitní systém člověka informaci nezapomene, nebo do té doby, než u viru zmutuje právě ta bílkovina, na kterou vakcína cílí. Problém s vakcínami není v tom, že by mohly měnit genetickou informaci člověka. Spíše je problém v tom, že daná látka může na tělo působit škodlivě. Ale je třeba si uvědomit, že „nálož“ této látky při očkování je menší, než jakou by člověk dostal, pokud by se vážně nakazil virem, a navíc při očkování vlastní infekce neprobíhá. Nebo může být problém v reakci některých lidí na nějaké další chemikálie, které bývají i v jiných injekcích. Někdy působí několikadenní bolest vzduch, který sestra zapomene ze stříkačky odstranit. Nejběžnější problém je pak nevolnost a teplota způsobená tím, že jsme očkováním svůj imunitní systém uvedli do chodu.

Pokud jste dočetli až sem, tak vidíte, že v kampani proti očkování nevidím racionální základ. V tomto ohledu sdílím názor českých biskupů i římského papeže, že nechat se očkovat je správné.